Spravedlnost?

Odhodlávám se psát jedny z nejodpornějších slov a událostí, které jsem kdy zachytil svoji rukou.. Zamýšlím se nad krutou skutečností, která charakterizuje období služby u PTP v roce 1953…
Ty sedíš tam dole 600 metrů pod kořeny stromů a poslouchám…co všechno mohlo zapůsobit na výplod lidského zla, neřestí, řítících se jako lavina celým ostravským koridorem…
Úryvek: Ty jsi ženatý?
No, pane, abych nebyl.
A děti?
To je, kurva - to má kule. Na to si nepotrpím. Já musím mít, kurva, volnost
Kurva, to byla žába zrcz. A toto zrcz zaznívá každou chvilku…je to dodatek při havířském bagování. ..To bylo v Českém Těšíně. Kurva. A ONA ¨přišla k bráně, a taky manželka…Kurva , zrcz ona byla doktorka. To víš, já nejsem žádnej takovej se shora. Ale ona mně přeci jen seděla. To byla mr…ačka. To se šlapalo. …Byl jsem tam taky tancovat s kámošem a kus dál vidíme dvě ženský. A ta jedna, to byla ona. Za chvíli jsme se zčuchli…to mělo kule. To mělo kule!…A teď přijela se starou a u brány se pohádali. Pak jsem řek …s tou doktorkou…zrzc…A jiná, to je moje milenka z Petřvaldu.. To rande mám tuhle neděli…
Ty jsi přeci jen kaňour.
To ti byly čísla. S doktorkou to mělo kule! Já myslel, že jí neoddělám…Pak jsem se najedl…

(Ukázka dole, květen 1953)

Pijan

Kok…kok…kok
Já, když vidím strouhu
Počnu míti hroznou touhu
Po dlouhém toku šňapsu
…vyprazdňujíc kapsu.
To moje záhuba,
Jež z počátku mě zarubá.

Zle, otčino, jsem pijanem,
Co nezná pití meze.
Zle otčino, pod divanem
Se to špatně leze!

Radš´neznat svoje jméno,
Jež k slávě pijanstva budiž posvěceno.

To káži já vám pijanů žezlo,
By poučení do vás lépe vlezlo.
Vy (pijani) uznáte mi zjista,
Že to je pravda čistá.

Za poučení mějte:
Raději se smějte!
Říkám - nechte toky, neloučíc se s loky
Dobré černé kávy, co vám přidá zdraví!
Nebo pijte čaje
Svěží hlavu maje!

To poučení moje není,
Ale přeci
Tyhle věci
Nejsou jen tak k zahození.

(16. 5. 1953)

Čistě

Než vezmeš na stůl jídlo
Vzpomeň o čistotě:
Že k rukám patří mýdlo,
Kartáč a krém k botě.

Pak teprv k jídlu zvu tě
A přeji Dobré chutě.

Žádej jídla tolik,
Kolik třeba k práci.
Bojuj proti zbytkům
v těch práce se jen ztrácí.

(Dole, 1954)

PROTEST

Mlčet a tlumit slova vznětů,
Myšlenky i city,
trhat nedozrálé plody květů,
co z země trčí jako prýty.
To vskutku podobné jsou touhy.
My víme, že přelud je to pouhý
Však skutečnost to nese.

Jak často ubíjí se dobro
Na kterém parazit ten pne se.
Však nakonec
Nad světem svitne modro.

ÚRYVEK...

Zavřeme minulost,
do budoucna půjdem.
Jen se tak nemračte
Tu vzdálenost si ujdem
za pár minut, snad o trochu víc
Jen se tak netlačte,
Herci jsou též lidé – víc nic.

Oni vám k životu přináší sůl.
Jeden to dokáže, druhý se snaží
Však herecká hůl stále dost váží!

OSTRAVSKÁ PAMÁTKA

Za doby odluky
snáší nám pozlátka
s lopatou u ruky.

S poctou to za rasů
kopat, jen kopat...
Všeho je do času
rasů i lopat.

MĚNOVÁ REFORMA

Chopil jsem se druhdy pera
a začal opět psát.
Skončena zas jedna éra –
květen třiapadesát.

Hej, měnové reformy
Hej, reformy měnové...
Oznámeno bylo měnou
Že už „staré“ neplatí,
ale že se novou cenou
každému vše proplatí

Začneme šetřit znova,
zrodilo se diskutérů...
Kdo co přijme, kdo co udá,
Kolik že tu malérů ?
o kterých se povídá

Tenhle pije, tenhle střádá
co se stane s nimi teď ?
Jeden mlčí, druhý hádá...
Každý svého štěstí hleď.

Co, že komu přidá ?
Tomu něco, tomu nic.
Jistojistě v téhle měně
mnohému se osvěží
by měl úctu trochu k ceně
a nemrhal penězi.

K...

Vrátit se zpět
jen o několik let
A přirovnat minulost k dnešku
To je tak říkajíc – nebe a dudy
Zříš změny, úpadek všudy
jako by bys přirovnal koně a vešku.
Vezměme práva...
To zdá se mi – promiňte
jak dojná kráva,
jíž přáno je na zemi
by žila zdráva
A v mléce užitek
plodit ten dobytek.

JDEM...

Jdem, jdem, jdem ...
a v počátku těch kroků
zdá se být snem.
To místo, čas i zem, kde prožít máme násilí
neznámo nám roků.

Ta cesta kolem šachty,
Otisky všech podrážek,
tucty mstivých urážek...
Však bude jednou konec
A přijde doba porážek !

Je hrozivá to síla,
Jež čeká na den vstání
A nikdo nezabrání
by okov, co ji svírá
Řekl : již dost !
Pak poznáte a buďte v pozoru.
Náš idol neumírá jen uschován je v tresoru,
co nezná pojem škvíra.

Pak poznáte,
Však pozdě již
Oběti vám dělaj´škrt,
Že si pro vás skrýš
Připraví jen smrt.

Jdem, jdem, jdem a půjdem trpělivě
Přijde čas a řeknem všem :
Dost již vašich pout !
My chceme svou mít zem
A v ní po svém plout.

HAVÍŘSKÁ

Vám všem černým mužům
v potu kteří se živíte prací,
Vám hlubin země králů
Vám, co v dolech zdraví ztrácí
Vám zpívám úctu

Vám nyní chtěl bych pouštět z duše krev
Vám povědět, že uhel tesá vás,
Vám vzdát díky i zloby hněv,
Když pouty vám ho spoutal čas.

Vás, když někdo porobit si chtěl,
jak tehdy v červnu ( stávky hlas )
Vy čelili jste zkáze vlastních těl
Co s Vámi sehrál špás.

Vy opakem jste v drobném, by i v nepotřebném dění
v každém dnu, v každé šichtě vzruch...
A tehdy, kdy máte svrhnout z obklíčení snění
Vy ještě více upínáte kruh.

Jedno staré, však předobré rčení :
„Kdo hlupáctvím chce vládnout, rač´ať pánem není !“

Prožito…
(23. 6. 1953)

Npr. : Soudruzi, mám vám dnes něco říct ohledně mimořádných událostí u naší roty. Jistě víte o útěku - sběhnutí - vojína Hubenýho dne 20.6. 1953. Chtěl bych rád slyšet vaše stanovisko k tomu případu a budeme o tom pak mluvit. Pak jsou tu dál případy úrazů, a to vojína Kantora a vojína Netopilíka. I o nich budeme mluvit. Tak, a nyní se rozhovořte…(Ticho)
Nejlépe by bylo, kdyby začali mluvit ti, kteří s ním byli na světnici a pak na pracovišti (Ticho)
Je tu vojín Chlouba?
Chlouba: Zde, Já sem s ním přijel už z Bíliny. Už tam byl mezi námi něco jiného než my.Taky jsem se s ním moc nestýkal, protože sem měl směnu vždycky po něm. On měl při útěku v tom týdnu při útěku odpolední a já noc. Také dole jsem ho moc neviděl.
Npr.: No, dobrá, a další?
Vojín Prát: Já sem ho moc neznal, pouze z příležitosti v pěveckém kroužku. Vím, že se do zpěvu zapojoval a byl také na estrádě 14. 6.. Také ho znám z toho dne, jak omdlel při nástupu. A často si naříkal na srdeční záchvaty. Avšak chtěl bych …k jeho případu říct jednu poznámku. Jak máme my, a mluvím ve funkci agitátora, odůvodňovat soudruhům zákaz vycházek a dovolenek vyplývající z takových případů, kteří dobře pracují při dobrých výkonech a procentech - i ve vojenském zaměstnání jsou pilní a svědomití? Když tihle, na které se zákazy vztahují - tj. bez rozdílu celá rota - mají trpět za jimi nezaviněnou mimořádnou událost. A jak opravdu za to může ten, který třeba Hubenýho vůbec nezná, nebo má jinak směny než on. A je možné - co si asi všichni myslíme, že by se člověk jako Hubený svěřoval o útěku druhým?. Myslím že ne. Poraďte nám, jak takovou situaci vysvětlovat soudruhům a klást za důvod zákazu to, že jsme měli na dotyčnýho dávat pozor my.
Npr.: Nikdo byste nevěděl, kde takový Hubený může být? No. Chlouba. …
Vojín Chlouba: Myslím, že nejspíš doma. Protože si tu kupoval dětskou soupravičku a dvoje tepláky. To vím… a říkal, že je pošle domů. Tak si myslím, jestli je nevezl domů.
Npr.: A neříkal někdy něco jako že uteče, apod.
Vojín Chlouba: Říkal to. Ale vždycky v takové legraci. Několikrát jsem to slyšel, ale vždycky, když jsme měli nějakou zábavu. On vůbec nám připadal jako by to neměl v hlavě v pořádku.
Npr.: A vy jste to nedovedli hlásit, když to říkal. My bysme se na něj více podívali. Je to vaše vina, že utekl! Kdybyste ho včas hlásili, tak se to nestalo..
Vojín …: Bydlím s ním na světnici a hlásil jsem jeho nepřítomnost hned, jakmile jsme to zjistili. On měl odpolední, já ranní. Když jsem po probuzení o půl čtvrté ráno neviděl Hubenýho v posteli, ihned jsem to hlásil desátníkovi, který zařídil další …a pak se po něm pátralo. Víc jsem nemohl udělat a světnice taky ne
Npr.: Co vy tomu řeknete, Knitle?
Vojín Knitl: Já jsem s ním bydlel dříve, po přestěhování na jinou světnici jsem se s ním neviděl.
Vojín Běhunek: Ale nejdivnější bylo to,že to byl právě Hubený, který zdrhl. On, přeci, když jsme nebyl někdo na cimře, hned hledal, abychom nikdo neutekl. A potom byl ještě jako "úderník" a to na nás ještě víc dohlížel.
Npr.: To vím, ale takhle se choval. Vy o tom snad někteří víte, že jednou přišel přímo ke mně do kanceláře a hlásil, že nemůže najít velitele družstva Dvořáka. Ten však byl v ty dny , a dodnes je na ošetřovně. Hlásil mě to, a dobře vím, že tak postupoval.

…A tak pokračovala schůze. Z dalších diskusních příspěvků se rozvinula debata do rušných chvil s velitelem stojícím před rotou. Bylo málo odpovědí na stručné, pevné a jednotné rozhodnutí roty až k tomu, že se zákazem dovolenek také nesouhlasí.
… Není vůbec přípustné zdravému lidskému uvažování takové rozhodnutí, zvláště ve dnešních vojenských poměrech, kdy řády praví, že každý zodpovídá ve svých činech a jednáních sám za sebe.
…Celá schůze nebyla schůzí, ale vzpourou proti rozkazu. …Na vojně řeč nepřípustná. Událo se přeci 23. 6. 1953 na Ostravsku.
A bylo dále řečeno:…
Vojín Machač:Ať se zatočí s takovými lumpy jinak. Mají kazit ostatním …výhody Ať dostanou prokurátora, když nestačí kázeňské tresty. Jsou to darebáci stále stejní, ale stále se spíše ochraňují (Kuchař, Jirásek, Písařík aj.), než aby se jejich průsery trestaly. Byl bych pro to, aby se na nich prokurátory nešetřilo.
…Velitelé k těmto řečem nemají žádné poznámky…
Vojín …A jestliže se stal úraz s. Kantorovi, není vůbec opodstatněné považovat to za mimořádnou událost. Kantora všichni známe. Je to člověk jeden z nejlepších z nás ze všech. Je to jeho první úraz na šachtě za dva roky. O úmysl se určitě nejedná. Víme, že po peněžní reformě potřebujeme každý nějaké peníze. Natož Kantor, který je ženatý. A proč by si měl dělat schválně úraz, když to má tak blízko a každý týden - když se to povede - může být doma. Kantor je jeden z dobrých pracovníků ,ale je dobrý i při vojenském zaměstnání….Co byste tomu řekl vy, nadporučíku?
Npr.: No, tohle je všechno pravda. Ale je tady nařízení - rozkaz vyššího velitele, který říká, že i úraz je mimořádná událost. A útěk i úraz dává dvě mimořádné události, která zaviní to, že celá rota nemá vycházky
Vojín Foltýn: Jak se na to máme dívat my, třetí ročník? Z nás podobnou věc jako Hubený, nikdo neudělá.My starší musíme trpět za toho, kdo je lump? Ať přijde mezi nás a popovídáme si
Npr.: To nebude teď možný, je v nemocnici.
Vojín Jindrák: Já jsem taky třetí ročník a dívám se na to tak jako Foltýn. Proč nepřijde s. major mezi nás, aby viděl, jak jeho rozkazy působí. Už jsme to žádali vícekráte - přímo k případům našeho třetího ročníku -, ale nikdy nepřijde. Viděli jsme ho jen jednou na pohovoru s těmi, kteří nešli na dobrovolnou pracovní neděli. A pak těm, kteří nešli zarazil vycházky. Takovým způsobem se mezi nás jednou dostal.
Npr.: Nechte si poznámky o s. majorovi a jeho rozkazech. Teď jste vojáci a rozkazu velitele se nediskutuje.
Vojín Jindrák: To vím skoro tři roky, ale i když jsme podle některých jiní lidé, nejsme přeci zločinci. Nikdo z nás nezabil svoji matku!
Vojín Košťál: Není snad možné zakázat dovolenky všem, když jeden provedl něco, za co druzí nemohou….je to nesprávný a nelidský.
NPR.: Je to rozkaz velitele a o tom se nediskutuje.
Vojín Košťál.: Pak je to ale blbost.
Npr.: Takhle se Košťál nevyjadřujte. Nebudu o tom s vámi mluvit.
Vojín Košťál Vojna…kojná…svoboda…
Vojín Petrlák: S rozkazem majora se rozchází vaše postavení jako vychovatele. Také s tím nesouhlasím
Vojín Erba: Já vám řeknu, utect odasaď není žádné umění. Víte, že jsem měl útěk asi před třemi měsíci, od té doby sekám latinu, a řek sem si, že do konce vojny, to vydržím. Ale teď si představte, v neděli mi má přijet návštěva děvčete ze západních Čech. Jestli nebudou vycházky, tak prchnu. To vám tady říkám.
Nadp.: No, vy si to rozmyslíte…
Erba: To asi ne
Vojín Ringoš. A mě má přijet také návštěva. Jsem třetí ročník, ale uteču přes plot taky. To mě neudržíte

Npr.: Já myslím, že si to všichni rozmyslíte. Protože s takovými to může dopadnout špatně, jestli ne tragicky!
…Šum na schůzi…snad po nás začnou střílet…
Vojín Střeštík: Já myslím, že všechno to, jak se s námi zachází neodpovídá vojenské výchově. Třeba top tvrzení, že jsme Hubenýho mohli vidět na šachtě nebo v koupelce. S. npr., když vyjdete po šichtě z klece a jdete se umýt, vůbec nekoukáte na někoho, zda tam je nebo není. Jste utahaný a hledíte co nejrychleji se dostat na tábor k jídlu, protože po šichtě jsme všichni hladoví jako vlci. Nakonec ještě za to, že děláme, a ne právě v lehkých podmínkách máme zaražené plným právem nám patřící výhody?! Za to vám pěkně děkujeme
Npr.: Myslím, že toho je už dost. Moc si dovolujete
…Dopoledne se s. na schůzi k těmto případům svými vlastnoručními podpisy zavázali, že podobné události se už nestanou …a že budou bojovat proti "zběhovosti"
Vojín Foltýn: Já si myslím, že podobné závazky jsou zbytečný, protože našim závazkem má být přísaha a v té je obsaženo všechno. (Obecný souhlas)
Npr.: Ale přesto , soudruzi to podepsali a já doufám, že to uděláte taky.

…Schůze skončila, ale neskončila nespokojenost s jednáním velitelů. …až do pozdních hodin, dlouho po večeru ….Protesty proti takovému trestaneckému životu se zhutňovaly a zostřovaly. …zvyšovala se nenávist. …
…Napsané je drobným zlomkem - zmínkou - o vzplanutí zatajovaných afektů a chování vojáků…Zůstávají jen nezodpovězené otázky, řešení atd. neexistuje… Jednou budou tyto zlomky asi zapomenuty, ale určitě to tak není správné….

Já chtěl bych povědět …

Já chtěl bych tolik znát,
Já chtěl bych povědět
Co cítím, tuším v duši mé.
Dnes všech chtěl se smát
Jen dobro v srdci znět,
Nenávidět , ničit zlé.

Smát se světu dneška
A myslet na soulad,
Kdy každá chvíle těžká, zdá se býti snad.

Vejce Kolumbova
Chybí nalézt nová,
Nalézt nová slova,
Která změny chová.

Chopit se jen vesla
V říši zaslíbené,
Jež nikdy nepoklesla a v budoucnost se žene.

Chopit se jen, chopit,
Dlouho se nečeká,
Myšlenky netopit.
Zdráv buď, kdo se neleká.
Smát se světu dneška…

( Dole 18. 5. 1953)

Úvod k pamfletu …

Přátelé, přátelky,
Diváci obého pohlaví.
Nahrajem padělky
Nové vám do hlavy, do mozku vkradem. Dle přání, předem i zadem,
Jak libo komu.
Však! U sta hromů
Nechcem vás nudit
Nechcem vám blábolit,
Z dřímot vás budit.
Chcem života úryvek hrát
A úryvku toho ještě jen kousek,
Vy znáte přes spletitost, co den může dát…
Zkrátka hrát - a z brady husté vyjmout jen fousek.

Trochu i přehnat snad,
Zabláznit, řekl by kdosi,
Však ať je to tak či tak prohlédnem leckomu šosy.

Chvilenku vážně, pak trochu jinak,otevřem mnohé vám vášně,
Kterým je nepřítel myšlení slimák.

Otevřem minulost, k budoucnu půjdem,
Jen se tak nemračte,
Tu vzdálenost ujdem
Za minut pár, snad o trochu víc
A u vchodu se netlačte, herci jsou též lidé - víc nic.

Oni vám k životu přináší sůl
Jeden to dokáže, druhý se snaží,
Věřte však, že herecká hůl
Ve světě zde přece jen váží.

ZÁŘÍ 1953

Tenkrát, to pamatujme,
že psát si budeme více.
A že nepřekazí nám ta přání
žádná světa metelice.

Putujeme, možná oba v stejnou chvíli
podepřít se, k sobě blíž.
Povzbudit se, dodat síly
Potlačit hněv i zloby kříž.

Mnohá kaluž vyschla v cestě
Od dob, kdy žil jsem v pochybách,
Teď je mi v lásce jak v živorodém městě,
kde statisíce šťastných rodin
neznají již spodin pach.

Každý po svém a přece štěstí společné.
Přání, bez rozdílů bez přehrad
A co květů, zpěvů, krásy
zavítalo do zahrad!

NÁSILÍ

Zapisuji já si do paměti,
že každé násilí je jako smetí.
Že i křídla motýlí čas vymezený
hledím zacílí.

Přímý útlak unavený
duší lne ke každému z nás
jsme jen čísla bezejmenný...
zašlapaný v zajetí.

KAMARÁDI

Na šachtě Pokrok
Dobýval jsem uhlí
Za vojenské povinnosti
Svaly každému tam tuhly
Často, často, lámaly se kosti.

Tam dole, tam kamarádství.
Na „šibiku“, „předku“, „stěně“
Potlačilo v mysli žhářství
Přisahajíc v každé směně.

Nepravda, že dva roky se sloučí
Kamarádi, dělník, právník
Stejně po domově touží.

Nehledíc na dobu služby
Ať již třetí tomu rok
Nebo padesátý osmý
Každý hledí v jeden krok
Zničit v lidstvu všechny ostny!
Takové jsou tužby!

Vzkazy na "luftnách" (Epigramy od "obsluhy",1953)

Vždycky čisti žlaby kolem,
Bych nemusel tě zváti volem.

Mně nenaštveš tak brzy,
Jen to mě na tě mrzí…
A píši ti to pádně:
Maž motory řádně.

Ulož naši lopatu
Vždy na svoje místo,
Abych ihned před šichtou
Mohl jít najisto.

Už za jednu lopatu
Dolu jsem dal útratu.
Ale nechtěj odplatu
Na hrubý pytel - záplatu.

Při motoru nemazání
Všechno ať ti strach nahání,
Svědomí i tělo buší,
Vem ďas tvoji bídnou duši.

A ty šrouby utahuj.
Ve Slezsku se říká CHUJ
Tomu, který povinnosti
Neplní, ku druhým k zlosti.

Nebudeš-li čistit tůry
V noci ať tě straší můry
Ode mne až po důlního,
Včetně zákona trestního…
…není to nic solidního
pro mě, ani pro důlního.

Tohle přání mám já k tobě..
Lopatu s´měl v každé době.
A tvoje ruka svalnatá
By znala, co je lopata!
A ihned z šichty hodně prudce
Přirostla ti v obě ruce.

I ty jedna stará kobro
Nebudeš-li činit dobro
Na té túře naší,
Ať tě všechno straší. Povídaví, hluší
V mozečku haraší,
Jak se tobě sluší!!!

Ku odplatě

Ku odplatě
Za nelidství,
Všechna smilství
Na šachtě.

Ku odplatě co tě tíží
V dusné díži
Na šachtě.

Ku odplatě
Za rozsudky,
Za žaludek
Na šachtě.

Ku odplatě
Přechování,
Nadávání
Na šachtě.

Ku odplatě
Za nemoce,
Bdělé noce
Na šachtě.

Ku odplatě
Tvého věku
Doby vleku
Na šachtě.

Ku odplatě
Za násilí
Víra sílí
Na šachtě.

(2. 5. 1953)

Lásko …

Lásko! Milenců lásko!, rejdivá myšlenek, nápadů chásko,
Jak světem ty vládneš, kraluješ životu,
Nehledě na bídu, na záště, na psotu.

Ti lidé, co milují
Den co den chtějí tě mít, v náručí svírat - a hubují,
Když v klíně tvém v polibcích
Mohou dlít.

Vládneš jim sama,
Samotinká v kráse,
Kdy sejdou se - muž a panna
A o tobě jim zdá se.

Vládneš jim mnohem víc
Než přiznat ti chtějí
A dáš-li jim pak možností na tisíc,
Ani jedné rozumět neumějí.

Přetneš - ty znáš to - života denního kal,
Svedeš i toho, kdo dosud tě nepoznal,
Osvítíš temnoty, očerstvíš vzduch,
Lidské trampoty zničí tvůj duch!

Slabochem každý je,
Kdo tebe potkal a přítmí měl, ať Romeo či Julie
Každý se v tobě zapomněl.

Pak i smrt stává se životem.
Pak i žal změní se v útěchu.
Pak láska je života klenotem
A tobě se útrapy vtělí jen do vzdechů.
Nechceš víc procitnout,
Ač, sen, že to nejsladší , víš
Nenajdeš v světě si nižádnou skrýš,
Co ukrýt dokáže slůvka i činy
Lásky opojení - odpouštět viny.

Lásko má, lásko první i poslední,
Vždy s tebou kdy setkám se
v očích se rozední.
Noc je pak dnem a den nocí,
Žár i chlad těla zas příjemnou emocí.

Pak těžko odmítnout, co příroda dá ti a optá se, kdo účty splatí,
Z lidu i řádů jen výsměch zbývá …,
vždyť láska si porodí z těl mrtvých živá.
A peníze, zlato, únos či zločin
ukryje, zabije milenec očím.

Smysly pak v orchestru udávaj´prim,
Života bědy změní se v dým,
Který sic plaše odvane v dál,
Však neschopen tam, kde nebyl zván.

Lásko, ty, lásko má, moudrá a rozumná
Poznalas světa šíř´…
Od moří po humna.
Nuž, pověz svým otrokům
Kolika důvody poraníš cit!?
Kolik těch přeměn dokážeš mít!?
Kolika lidem ty vzchopíš je žít!?
Kolika napjetím zpřetrháš nit!

Lásko, ty, lásko má…
Kolik máš vlastností v duši?
Kolik máš hluchých, co nejsou hluší?
Kolik máš plánů - vpřed i zpět?
Kolikrát patřil ti svět?

(Dole, 13. 9. 1954)

ŽE LIDSKÉMU POKOLENÍ...

Já brouzdám někdy v přemýšlení
O tom i o tom, co není.
A v té spleti probírám se znova
Chtěl bych říci tato slova :
že lidskému pokušení
v světě širém rovno není.
A hned Ostrava nám objeví se
Je vidět všade, kam pohlédneš...
lidská krize.
Muži, ženy, děti,
Mladí, stejně staří,
Všechny možné pleti
Život svůj tam maří!
Nocí temnou kráčí bača
Od Podloubí do Bugača.
Svírá děvu, mačká vlivně
Šeptají jí o Myslivně.
Nebo – zda by žádala si
ubrat něco z jeho kasy...

OSTRAVO

Ostravo, Ostravo, osude tisíců
tam dělali desítky měsíců
mladí i staří služku.
V dějinách budeš mít černou stužku

Obzory měsíců nikde neurčené
voják tam šel, co sloužit měl lidu
snad nalézt tam i chvilku klidu.
Však těla, duše, tolik mučená
Jen trojskou hříčkou byla.

Stromům mladým,
kterých tam tisíce žilo
mnohé větvě sraženy byly
tím, který se řídil plánem.

Ničí, bourá , klestí
Ničíc lidské štěstí.

V dějinách budeš mít černou stužku
jen proto, že mladí, staří, služku
tam konají desítky měsíců...

SOUDIT PŘÍMO OKEM (k PTP)

Já vojákem mám být,
a neznat, co je zbraň.
Nuž – neposkvrň svůj štít !
a svodům zla se braň !

Soudit přímo okem,
říci kolik třeba
Bít se se svým sokem
Je více nepřátel...
Bitvy neskončily...

NEDĚLNÍ DEN

Je nedělní den,
Že pracujeme není sen, že uhlí dolujem.
To statut naší vojny
Přikazuje: neděli jednu
pracovat v měsíci.
Zle těm, kdo rebelem je v tisíci !
Trest kázeňský – i více – z vojny pojmy.
Co nerozum by snes ?
Kam člověk si to vlez ?
Je bičem ve smrt štvaný.
Ne, nekonečně ne.
Je nedělní den a my uhlí dolujem.