ODHALENÍ POMNÍKU PTP V UHERSKÉM BRODĚ
18. LISTOPADU 2016

Díky panu P. Bilavčíkovi se příbuzní, známí, všichni občané města dočkali důstojného připomenutí období, kdy na vojně, tedy správně vojenské prezenční službě, byly útvary tzv.PTP.

Pro později narozené dodávám, že se jednalo o útvary, kam se zařazovali občané tzv.politicky nespolehliví.

Byli to především bývalí živnostníci, právníci apod.Lidé z rodin, u kterých se předpokládala neloajalita k lidově-demokratickému režimu.

Sloužili beze zbraně, byli nasazováni na těžké manuální práce na stavbách,v dolech.Mnozí utrpěli trvalou újmu na zdraví,někdy zaplatili i svým životem.
Proto čin pana Bilavčíka zaslouží poděkování…..

Na obelisku je uvedeno 121 jmen příslušníků PTP – Vojenských táborů nucených prací z regionu bývalého okresu Uherské Hradiště.

Slavnostní projev při odhalení přednesl předseda Územní organizace, pan Jan Bednář.

Pamětní deska obětem nacismu a komunismu z řad kněží a řeholnic

Deska byla instalovaná 18. června 2013 z iniciativy Karla Šťávy a dalších bývalých příslušníků vojenských táborů nucených prací – PTP, kteří se scházeli ve farnosti při kostele sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí v Praze. Zhotovila ji firma Kamenictví Martin Šrajer z Páleče u Zlonic. Deska připomínající perzekuci katolické církve během obou totalit, odkazuje i k nezákonné násilné likvidaci klášterů a mužských a ženských katolických řeholních řádů na počátku 50. let 20. století

Nápis:
MUČEDNÍKŮM TÉTO ZEMĚ / 20. STOLETÍ / OD NACISTŮ / 260 KNĚŽÍ ŽALÁŘOVÁNO / 73 KNĚZÍ UMUČENO / 6 ŘEHOLNIC UMUČENO / OD KOMUNISTŮ / 829 KNĚŽÍ ŽALÁŘOVÁNO / 28 KNĚŽÍ UMUČENO / 1 440 KNĚŽÍ INTERNOVÁNO / 101 ŘEHOLNIC ŽALÁŘOVÁNO / 2 ŘEHOLNICE UMUČENY / 2 750 ŘEHOLNIC INTERNOVÁNO

Pomník příslušníkům 52. pomocného technického praporu v Zaječově

Pomník 52. pomocnému technickému praporu byl odhalen 4. října 2001 z iniciativy Svazu Vojenských táborů nucených prací – Pomocných technických praporů a Vojenských lesů. Tvoří jej na kamenech umístěné dvě bronzové desky.
Čtyři silniční prapory ženijního vojska zřízené v srpnu 1948, v nichž začali být soustřeďováni politicky nespolehliví odvedenci k nucené práci, se staly základem pozdějších pomocných technických praporů. Jeden z těchto silničních praporů byl zřízen ve Svaté Dobrotivé (Zaječově), který byl od 1. září 1950 reorganizován v 52. pomocný technický prapor.

Nápis:
52 PTP. // ZDE STÁL NA POČÁTKU DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY / SOUSTŘEĎOVACÍ A VĚZEŇSKÝ TÁBOR. / 1950 BYL ROZŠÍŘEN A UMÍSTĚN V NĚM / 52. POMOCNÝ TECHNICKÝ PRAPOR. / TÁBOREM PROŠLY TISÍCE MLADÝCH OBČANŮ, / KTEŘÍ BYLI KOMUNISTICKÝM REŽIMEM OZNAČENI / ZA NEPŘÁTELE A POD ZÁMINKOU / VOJENSKÉ SLUŽBY INTERNOVÁNI A NUCENI / K TĚŽKÝM A NEBEZPEČNÝM PRACEM. / NA PAMĚŤ BUDOUCÍM GENERACÍM / POSTAVILY V ROCE 2000 / VOJENSKÉ LESY VE SPOLUPRÁCI SE SVAZEM VTNP-PTP //

Smečno u Kladna – Pamětní deska 57. PTP. Žulová deska je umístěna v bývalých kasárnách s tímto textem: „Památce vojáků 57. Pomocného technického praporu vojenských táborů nucených prací, kteří v době totalitního režimu fárali v letech 1950-1955 v kladenských dolech. Pro příští generace národa věnovali roku 2000 členové 57. PTP.“
Deska byla odhalena v červnu 2000 při vzpomínkovém zasedání za účasti 200 pétépáků K realizaci K realizaci pamětní desky museli mít organizátoři souhlas 23 institucí. Důvod potíží: na mnoha úřadech seděli stále komunisté Při příležitosti odhalení desky pontifikální mši svatou celebroval Th.Dr Josef Koukl, biskup litoměřický. Ten nad deskou mimo jiné řekl, že žula je symbolem tvrdosti. Koncelebranty byli dva „uhelní“ pétépáci Jindra a Kuvert, zpíval sbor Svaté Cecilie z Kladna – Rozdělova. Na závěr slavnosti byli všichni zájemci na ty šachty, kde před padesáti lety fárali.

Pamětní deska pomocným technickým praporům v Českých Budějovicích

Deska připomínající příslušníky pomocných technických praporů byla odhalena 6. května 2010 na budově Krajského vojenského velitelství České Budějovice . Její zřízení iniciovala Oblastní organizace svazu PTP při příležitosti 60.výročí zřízení těchto útvarů a záštitu nad akcí převzal primátor Juraj Thoma. Odhalení se účastnili představitelé Krajského vojenského velitelství České Budějovice, města a kraje, členové Českého svazu bojovníků za svobodu a zástupci Armády České republiky. Litinová deska s nápisem a vyobrazením znaku pomocných technických praporů nese věnování od Oblastní rady PTP – VTNP Jižní Čechy.

Nápis:
NA PAMÁTKU TISÍCŮ MLADÝCH MUŽŮ Z JIŽNÍCH ČECH,/ KTEŘÍ BYLI TOTALITNÍ KOMUNISTICKOU MOCÍ V LETECH 1950-1954/ MNOHDY I SE SVÝMI OTCI POSLÁNI DO/ POMOCNÝCH TECHNICKÝCH PRAPORŮ - VOJENSKÝCH TÁBORŮ NUCENÝCH PRACÍ/ ZAPOMÍNAT JE NEBEZPEČNÉ!//

Pamětní deska Obětem komunismu

Umístění: Bystřice nad Pernštejnem, Masarykovo náměstí, na budově městského muzea

Nápis:

1948-1989
OBČANŮM BYSTŘICKA, KTEŘÍ VINOU
KOMUNISTICKÉHO REŽIMU ZAHYNULI,
BYLI VĚZNĚNI NEBO PRONÁSLEDOVÁNI
MĚSTO BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM
KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ
SVAZ PTP ČESKÉ REPUBLIKY

1. září 1950 (60 let) – V armádě čerstvě komunistického Československa byly založeny pomocné technické prapory (PTP), do nichž narukovali jako vojáci základní služby mladí muži určení k službě beze zbraně: v drtivé většině se jednalo o vojáky označované jako politicky nespolehliví, ale byli tam také vojáci zřetelně disponovaní pro fyzickou práci; pétépáci byli vybráni jako levná pracovní síla pro stavby, doly apod., jejich činnost měla ráz nucených prací bez vyneseného rozsudku, vyznačovala se špatných materiálním a sociálním zabezpečením, šikanou apod., za 4 roky prošlo prapory PTP asi 40 000 – 60 000 mužů (na zhruba 4 stovkách pracovišť), PTP byly zrušeny r. 1954 v souvislosti s lehkým zmírněním komunistické diktatury po smrti sovětského vůdce Josifa Stalina (1953), ale jejich členové byli i poté v civilu diskriminováni (známé označení mužů PTP černí baroni – ironicky podle sociálního původu a barvy výložek na uniformě – zpopularizoval humorista Miloslav Švandrlík ve svém stejnojmenném románu, který ovšem líčí poměry u Technických praporů, jež sice byly PTP blízké, ale podmínky tam byly méně vyhrocené).

Zaječov
Pomník Obětem komunismu

Autor: MUDr. Daniela Pulgretová, 25.06.2007
Umístění: Zaječov, v části Dolní Kvaň, na konci obce, u vjezdu do VVP Jince

Nápis:
52
PTP

ZDE STÁL NA POČÁTKU DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
SOUSTŘEĎOVACÍ A VĚZEŇSKÝ TÁBOR.
1950 BYL ROZŠÍŘEN A UMÍSTĚN V NĚM
52. POMOCNÝ TECHNICKÝ PRAPOR.
TÁBOREM PROŠLY TISÍCE MLADÝCH OBČANŮ,
KTEŘÍ BYLI KOMUNISTICKÝM REŽIMEM OZNAČENI
ZA NEPŘÁTELE A POD ZÁMINKOU
VOJENSKÉ SLUŽBY INTERNOVÁNI A NUCENI
K TĚŽKÝM A NEBEZPEČNÝM PRACEM.
NA PAMĚŤ BUDOUCÍM GENERACÍM
POSTAVILY V ROCE 2000
VOJENSKÉ LESY VE SPOLUPRÁCI SE SVAZEM VTNP/PTP

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-2108-26833
Souřadnice: N49°45'39.2'' E13°51'01.9''
Pomník přidal: MUDr. Daniela Pulgretová
Příprava dat: Radek Říha

Přehled symbolů památníků, pamětních desek a památek na působiště Útvarů PTP-VTNP

Symboly:
Standarda České republiky

Standarda PTP-VTNP České republiky (posvěcená biskupem Th. Dr. Jaroslavem Škavradou ve Svatovítské katedrále 19. 10. 1996 – 15.00 hodin Standartu převzal na IV. sjezdu PTP v Praze 10. 6. 1995 předseda Ústřední rady Svazu PTP -VTNP

Památníky

Bořetice u Velkých Pavlovic – památní deska umístěna na základní škole v Bořeticích.

Brandýs nad Labem – zámek – Stálá výstava o Pomocných technických praporech – vojenských táborech nucených prací a komunistických zločinech z padesátých let

Několik slov úvodem: Uspořádat první výstavu o PTP vznikla V Českém Krumlově z iniciativy a zásluhou tehdejšího předsedy Okresního klubu v Českém Krumlově bratra Ing. Karla Podruha, který ji uskutečnil v tamním muzeu již v roce 1992 a tamtéž zopakoval po deseti letech v roce 2002. Později byly tyto kompletní panely převezeny do zámku v Brandýse nad Labem, kde se dílem staly součástí již vybudované výstavy PTP a zčásti základem deseti putovních výstavních panelů, které byly převáženy na jednotlivé Okresní kluby PTP. Již v roce 1997 Dr. Holec společně s Jiřím Růžičkou zajistili velmi úspěšnou výstavu o PTP V Praze v Clam-Galassově paláci. I tyto exponáty se staly součástí nově budované stálé výstavy v Brandýse nad Labem. Ta, bohužel, neměla dlouhého trvání z důvodů adaptace výstavní místnosti. Následně byly získány větší a lepší zámecké prostory, avšak v třetím patře zámku.. Tam byla výstava pracně přemístěna a doplněna novými exponáty. V roce 2001 uspořádal osvědčený kolektiv PTP novou výstavu o komunistických zločinech v padesátých letech v brandýském muzeu. (vernisáž 27. 7. – 27. 8. 2006), kde byly dokumenty PTP presentovány jako jedna z ukázek existence komunistických zločinů. Exponáty byly poté kompletně převezeny do zámku a staly se součástí Stálé výstavy. Později byly tyto panely převezeny do zámku v Brandýse nad Labem,kde se zakládá „Stálá výstava Pomocných technických táborů – vojenských táborů nucených prací“ a komunistických zločinů padesátých let.Výstava vzniká za spolupráce bratrů, Dr. Holce, Vincourka, Dr. Kůly,Jiřího Růžičky a Jiřího Junka z Brandýsa. Výstava byla otevřena vernisáží 13. 6. 2007 jako ojedinělý čin v celé České republice. Do jednoho celku byly skloubeny všechny formy komunistické represe vůči politicky nespolehlivým občanům 50. let minulého století. Vystavené exponáty obsahovaly též materiály z výstavy „Zločiny komunismu 50. let“ a exponáty z třetí výstavy“Internační formy politické persekuce“. Výstavu zahájil duchovní otec výstav Dr. František Holec a Jiří Růžička, dlouholetý předseda Českého svazu PTP a člen Ústřední rady Svazu PTP – vojenských táborů nucené práce. K obsahu výstavy byl vydán poučný „ Průvodce výstavou PTP“. Rovněž byla zpracována Pozvánka na stálou výstavu… se základními informacemi pro návštěvníky.

Výstava je instalována ve 3. patře brandýského zámku. Hlavní zásluhu na shromažďování , uspořádání a (příležitostném vystavování exponátů, dokumentů, fotografií, a artefaktů a historických exponátů závisela na časových možnostech a dobré vůli dobrovolných spolupracovníků.
Mimořádnou zásluhu na dlouholeté existenci Stálé výstavy měla a má zejména skupina obětavých pétépáků - členů Dokumentační komise Svazu PTP-VTNP ČR ( bratři Dr. Holec, Ing.Josef Gabrhel, Jaroslav Gabriel, Drobílek a Jiří Růžička ), kteří začali intenzivně pod vedením PH.Dr. Františka Holce pracovat již od roku 1994. Později se okruh spolupracovníků rozšířil o Jiřího Junka, Jaroslava Kůlu, Otu Vítovského, Františka Doležala, Františka Máčalu a Václava Zárubu. Přes různé provozní obtíže ( vytopení po bouřce, zřícení stropu) byla výstava znovu obnovena a doplněna.
V prvních letech řídil kompozici výstavy bratr Dr. Holec společně s br. Růžičkou. Po onemocnění bratra. Holce přešla tato činnost na J. Růžičku a Jiřího Junka. Postupně se na pracích nezištně a dobrovolně podíleli bratři Kůla, Vítovský, Krása, Doležal, Ing. Máčala a Záruba, z nichž někteří, bohužel, již zemřeli nebo jim jejich zdravotní stav neumožňuje se prací účastnit.
Dokumentační komise do dnešní doby zajišťovala tři souborné výstavy a má také velkou zásluhu na zpracování vzpomínek příslušníků PTP-VTNP vydaných ve dvoudílné publikaci pod názvem Hořké vzpomínání.
V současné době zahrnuje výstava kolem 1 000 kusů exponátů a artefaktů na ploše cca 200 m čtverečních. Před rokem 2010 byla výstava se souhlasem Konfederace politických vězňů rozšířena o dokumenty o komunistických zločinech v padesátých letech minulého století.
Exponáty Stálé výstavy byly již součástí řady samostatných výstav v Praze (Clam – Gallasův palác), Brně, Olomouci, Ostravě, Brandýse nad Labem , Olomouci, Žďáru nad Sázavou, Kralupech nad Vltavou a jinde.
Současné době (2012) byla podepsána dohoda s městem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, Ústavem pro studium totalitních režimů a Svazem PTP – VTNP o přemístění výstavy do větších prostor v jiném křídle zámku, kde by měla trvale sloužit pro studenty , učitele a veřejnost nejen jako výstava o komunistických zločinech ale i jako audio a video studio znalostí o historii padesátých let minulého století. Očekává se tedy ještě jedno náročné stěhování, které budou zajišťovat pravděpodobně již jen dva poslední pétépáčtí „Mohykáni“ – bratři Jiří Růžička a Jiří Junek.
Poznámka: PhDr. František Holec se narodil 26. 101925, zemřel 1. 4. 2011; smuteční projev při posledním rozloučení přednesl Jiří Růžička.

České Budějovice – Pamětní deska pořízena ze sbírky „Pétépáci sobě“, kterou inicioval Okresní klub České Budějovice (přispívali nejen členové, ale i vdovy. Dokonce se na sbírce podíleli i novináři a někteří důstojníci čs. armády. Deska byla odhalena 6. 5. 2010; projevy přednesli Vladimír Lopaťuk a Václav Šulista. Pamětní deska s textem: „ Na památku tisíců mladých mužů z jižních Čech, kteří byli totalitní komunistickou mocí v letech 1950 – 1954 mnohdy se svými otci posláni do Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací. Zapomínat je nebezpečné! Oblastní rada PTP – VTNP Jižní Čechy k 60. výročí zřízení těchto útvarů“ Deska je umístěna na budově Krajské vojenské správy.
Na téže zdi je umístěna také deska 7 příslušníků dělostřeleckého pluku, kteří byli umučení za druhé světové války.Vzhledem k jejímu katastrofálnímu stavu ji dal českobudějovický klub PTP opravit; u vojenských důchodců nebyl zájem. Tato deska pod názvem Památce popravených, umučených a zemřelých příslušníků dělostřeleckého útvaru (vyjmenováno 7 důstojníků) . Při dolní straně desky je napsáno „Čest budiž jejich památce“

Děčín – deska odhalena 4. prosince 2008. Text: „Na paměť mladých mužů z Děčínska, kteří byli pro politickou nespolehlivost povoláni komunistickým režimem v letech 1950-1954 k vojenské službě v Pomocných technických praporech-Vojenských táborů nucené práce na těžkou práci v dolech a na stavbách. Rok 2007 Okresní klub PTP.“


Domažlice – Památní deska na žulovém podstavci je umístěna na zahradě pod chodským hradem v Domažlicích.Text: „1948 – 1989 Na památku občanům Domažlicka, kteří vinou komunistického režimu zahynuli, byli vězněni nebo pronásledováni věnuje město Domažlice Konfederace politických vězňů a Svaz PTP České republiky“

Hradec Králové -Orlická kotlina –Pamětní deska 61. PTP Rumburky byla odhalena 5. 10. 1996 na budově mateřské školky.Text:“ Zde sloužili nespolehliví vojáci-pétépáci 61. praporu PTP. V horní části desky znaky lipového listu a uprostřed s erbem Hradce Králové. Na desce je tento text: “V upomínku na léta 1951 – 1953, kdy sídliště Orlická kotlina a další stavby v Hradci Králové spoluvytvářeli politicky nespolehliví vojáci – pétépáci 61. praporu PTP – VTNP“. Deska má v horních rozích po jednom lipovém listu a uprostřed znak města Hradce

Kladno-Švermov – pomník s vytesanou hlavou vojína s datem 1950-53 byl instalován (zbudován v roce 1952 pétépáky 3. roty 57. PTP na důlní haldě dolu Gottwald, později na této haldě zavalený. Foto s popisem je vystaveno ve vitríně Stálé výstavy PTP v Brandýse nad Labem. K tomuto pomníku napsal Ing. Miroslav Moravec 20. listopadu 2006 tuto vzpomínku: „Na některých kladenských dolech se již v létech 1952-1953 těžilo více hlušiny než uhlí. Patřil k ním i důl Gottwald ve Švermově, po němž dnes zůstala jen srovnaná pláň. Vytěžená hlína a kameny putovaly lanovkou na haldu mimo hranice závodu, kde končily v násypné jímce, z níž je vojáci vypouštěli do vozíků, po kolejích vytlačovali na konec haldy a vyklápěli. Šlo o stabilní pétépácké stanoviště, v zimě, v létě otevřené rozmarům, ale i přízni počasí. Leželo však mimo brány vojenského tábora a dolu s volným výhledem do krajiny. Snad i to dalo podnět k myšlence zanechat tu po sobě malou stopu.
Konkrétní podobu přinesla po několik dní opakující se dodávka velkých bílých opukových kamenů. Nebylo tak složité vybrat z nich jeden vhodný tvarem, ale i stabilitou. Opatřit si kladívko, majzlík a zrcátko byla maličkost, proti tomu,co následovalo. I když úpravu podloží pomníku jsme mohli postupně provádět během šichty, trochu před i po ní, moje tesání do opuky vyžadovalo soustředění. Nikdy v životě předtím ani potom jsem nic podobného nedělal.
V tom smutném čase, co nám velitel tábora nadporučík Bena dne 30. září 1952 v 18:33 hodin oznámil, že MNO nás tu pozdržuje na další dvě cvičení a 28. října 1952 upřesnil, že vojna končí 25. listopadu 1952 jen těm, kteří podepsali nástup do dolů a ostatní zůstávají na neurčito. Bylo nezbytné soustředit se na něco nepoznaného. Na Vánoce se dostalo domů jen několik jedinců a byl nadále omezen i počet vycházkových stejnokrojů, takže s nedělními vycházkami se nedalo počítat. Chodil jsem na vycházky v pracovním, a to na haldu a zde se zrakem upřených do zrcátka, jsem se pokoušel vytesat reliéf vojáka.
Letopočet už byl hračka, i když jsem zapochyboval, zda trojka na konci letopočtu 1953 není provokace. Obložením podstavce pomníku velkými opukovými deskami jsme přidali našemu kamennému vojákovi trochu monumentality, dokonce takové, že údajně Závodní rada dolu Gottwald jednala o tom instalovat pomník v parčíku podnikového ředitelství. Neprošlo to. Důl byl později zlikvidován, halda zarovnána, a tak náš kamarád čeká na to až někdy… někdy archeologové jej zbaví prachu a pachu té doby.“

Klatovy – Na průčelí klatovské radnice jsou tři desky.První pamětní deska byla zřízena na podnět klatovské pobočky KPV ve spolupráci s Okresním klubem PTP a městem Klatovy. Památník totalitního režimu byl odhalen v roce 1994. Výhrady měli pouze komunističtí zastupitelé. Pamětní desku vytvořil známý sochař a výtvarník Václav Fiala, který vedle textu umístil autentický otisk pásu sovětského tanku. Text na této desce:“21. srpna 1968 byla vpádem vojsk sovětského svazu a jeho spojenců násilím obsazena naše země. Poslední okupanti odešli k 10. červnu 1991. Památník odhalen 17. 11 2001-Další pamětní deska má tento text:“5. května roku 1945 byly Klatovy osvobozeny od německé nadvlády severoamerickými vojsky III. armády generála Pattona. Na paměť budoucím věnováno obcí města Klatov.“ Ze tří umístěných desek jedna informuje o osvobození Československa od fašismu sovětskou armádou, druhá deska obsahuje poděkování USA za osvobození Klatov a třetí připomíná vpád vojsk Varšavského paktu./KPV/

Kroměříž - Památník PTP-VTNP ( Památník obětem totalitního režimu). Autorkou plastiky na Památníku i podstavce je akademická sochařka Otylie Šutrová-Demelová. Tato plastika je z poštorecké glazurované kameniny. Vztyčené ruce symbolizují pevnost a sílu pronásledovaných. Mimořádnou zásluhu na vybudování památníku měl bratr O. Mazur z Klubu PTP Kroměříž. Památník je umístěn na Husově náměstí před okresním úřadem v Kroměříži. Na mramorovém podstavci je pod plastikou znak PTP a deska s tímto textem : „ Nedopusťme zapomenout. V letech 1948-1954 bylo internováno 40. 000 československých mužů pro své přesvědčení,touhu po svobodě a pravdě v táborech PTV – VTNP“ U památníku se každoročně schází pétépáci z celé republiky k uctění památky již zesnulých kamarádů. Setkání se účastní řada přizvaných hostů z ministerstva národní obrany, lidosprávy , zástupců vedení PTP a desítkami pétépáků s manželkami, popřípadě vdovami po pétépácích.
Paní Otylie Šterová – Demlová ještě v roce 2009 vzpomíná, co ji k vytvoření plastiky inspirovalo (zkráceno) : „ …Jak to mezi muži bývá, padla řeč i na to, kde sloužili na vojně. K oboustrannému překvapení zjistili, že oba (Otta Mazur – galerista a Branko Czuberka – emigrant) byli u PTP . Asi po půl roce mi pan Mazur telefonoval, abych vyřídila mému známému pozvání k setkání „pétépáků“ do Kroměříže. …Bylo to v chladném lednovém dni a já jsem počítala s tím, že se mezitím podívám do města. Přítomní mě ale přemluvili, ať setrvám s nimi, že nemusím odcházet. Mezi členy jsem vycítila vzájemnou družnost, až bratrskou, přestože jak bylo zřejmé nesloužili v jednom místě. Když se ujal slova pan Vladimír Lopaťuk, předseda PTP, v celé šíři se mi otevřely oči. Musím přiznat, že historie PTP mi do té doby nebyla detailněji známa a najednou jsem se v plné šíři dozvěděla, kdo všechno byl stíhán jako politicky nespolehlivý. Byla to pro mě velmi poučná chvíle strávená v příjemném lidském společenství. Po čase při jednom rozhovoru v galerii se mi pan Mazur zmínil, že by byl rád kdyby v Kroměříži mohl být vybudován pomník PTP a zda bych neměla nějakou představu. Slíbila jsem, že o tom pouvažuji. K posouzení jsem přinesla dvě plastiky a pan Mazur přizval Ing. Karla Janečka a společně nad nimi uvažovali. Měla jsem celkem konkrétní představu jak jeden z návrhů zvětšit a motiv rukou vyjádřit v pevném gestu tohoto Přesvědčení. Realizovala jsem plastiku , uvažovala i o tvaru podstavce - soklu a jeho vypnutí, korespondujícím s půdorysem budovy. I při jeho útlosti z profilu je uvnitř zabudována schránka na uložení pamětních listin. Tak se idea ohledně vzniku stala realitou…“ „

Kroměříž – „Strom milenia“ - Současně s odhalením památníku PTP byl 11. 5 2001 v Podzámecké zahradě ( zařazena mezi světoznámé historické památky UNESCO) vysazen „Strom milénia“ (buk z polesí Orlických hor).O tento počin se zasloužili zejména. J.Andrýsek, J. Janeček. O. Mazura a F. Vaníček. Při slavnostním aktu promluvil předseda Ústřední rady Svazu PTP Vladimír Lopaťuk.

Kuřim (Rychnov nad Kněžnou) -.– Pamětní deska a znak PTP na mramorovém kvádru – podstavci. Text: „ Nedopusťme zapomenout, že v letech 1948/1954 bylo internováno 10 000 mužů pro své přesvědčení a touhu po svobodě a pravdě v táborech PTP—VTNP“ ,,?

Libavá - Památník je vystaven na náměstí a tvoří jej dva rulové kvádry (pomník z kamenné soustavy), z nichž pravý má označení 53 PTP. Při spodní části obou kvádrů je umístěna deska s tímto textem: „ Na památku založení 53. PTP v městě Libavá věnuje k trvalé upomínce na dobu komunistické totality“.
Vlevo dole: Postaveno v roce 2002. Vpravo dole : Svaz VTNP – PTP“
Každoročně se v první polovině roku schází u památníku v hojném počtu pétépáci s rodinnými příslušníky a zástupci veřejných a státních orgánů k uctění památky příslušníků 53. praporu PTP.

Ostrava – Památník PTP

Ostrava - Karviná – památník příslušníků PTP. Dar pétépáků z Českých Budějovic. Autorem je brněnský sochař Bauer Na betonové plošině je umístěn mramorový bílý kvádr a na něm umělecké moderní vyjádření práce v dolech s užívaným nářadím. Na toto zobrazení navazuje časový údaj 1948 - 1954. Pomník byl odhalen 23. 5. 1998.

Ostrava-Radvanice – Památník příslušníků PTP - památník horníků a pétépáků dolu Ludvík. Deska má tři znaky: hornický, Radvanic a PTP. V letech 1914-1992 byl na území Radvanic černý uhelný důl Ludvík-Jáma. Mezi pétépáky, kteří na dole pracovali byli v letech 1951-1954 příslušníci 3. a 4. roty PTP-VTNP. Desku vytvořil kamenický mistr z Radvanic pan V. Prokeš. Text: „Spojí-li se lidská hloupost s totální mocí vznikají zrůdnosti, nedopusť tuto kombinaci“. Vojenskými hornickými tábory nucených prací – PTP – na Ostravsku prošlo v letech 1949 – 1954 na 15 000 mladých mužů pro tzv. politickou nespolehlivost“.

Pardubice – kamenná deska na období komunismu. Při odhalení desky 13. března 2004 přednesl báseň Mene Tekel Radovan Lukavský z Národního divadla. Text na desce: „Občane, postůj a věz, že v letech 1948-1989, kdy tuto ovládala komunistická zvůle a nenávist, bylo v Československu vězněno 280 tisíc osob , popraveno 248 osob, ve vězeních bylo utrápeno, zastřeleno či umučeno 4 tisíce lidí. V PTP bylo převychovává.no 60 tisíc mužů. Toto běsnění poznamenalo také životy a osudy nemalého počtu obyvatel Pardubického kraje. Občane, pamatuj, že svoboda je Ti svěřeným darem a ty jsi povinen ji hájit.“
Při spodní hraně desky je uprostřed je svazek lipových květů a vlajka ČSR. Na pravé straně desky v rohu je znak PTP a KPV.

Plzeň - Meditační zahrada plk. Luboše Hrušky. Projektoval Roman Podrázký z Přibyslavi. Zahrada má 12 skulptur, 14 zastavení Křížové cesty Ježíše Krista. Zahrada je hromadně i individuálně hojně navštěvovaná členy PTP. Zahrada je ideálně položena v klidném koutě v Doudlevcích. Plk. Hruška byl odsouzen za velezradu k 18 létům vězení ve 22 letech. V v komunistických táborech strávil 13 let. Plk. Hruška se rozhodl vybudovat po skončení vlády komunistů jako Památník obětem zla. V zahradě je vystavena rovněž kaple vysvěcená biskupem Radovským. Zahradu budoval plk. Hruška 30 let

Plzeň - Památník národního osvobození – socha T. G. M. K odhalení sochy dochází znovu až 28. října 1999. Památník na náměstí byl odhalen již 28. října 1928 na bývalém náměstí Dr. Petáka, v roce 1948 přejmenovaném na Dukelské a po roce 1989 na náměstí T. G. Masaryka. Autory památníku byli sochaři Hruška, Kotrba Pýcha. Památník představovala socha T. G. M se skupinou bronzových soch legionáře, dělníka, ženy a dívky. Socha byla odstraněna v roce 1940 a ukryta v Hospodářském dvoře města Plzeň, později v Praze. Sousoší bylo nově odhaleno v roce 1945. Po únoru 1948 bylo sousoší komunistickou totalitou opět odstraněno. Socha T. G. M. byla odstraněna uvázanou oprátkou kolem krku a pomocí buldozeru stržena a rozbita. Zničení bylo dokonáno ve slévárně Škodovky.. . Bratr K. Gruber, mimo jiné, vzpomíná:“ Lidé ztichli, když se rameno zdvihlo k postavě a křiklouni se dostali opět ke slovu. Slušní lidé však oněměli hrůzou když socha prvního presidenta zakladatele ČSR opouštěla žulový podstavec Mnoho svědků prohlašovalo, že herec plzeňských divadel J. Větrovec stáhl pomocí lana sochu. Později ale bylo prokázáno, že nebylo možno fyzickou silou strhnout sochu a že stržení bylo naplánováno. Zjistilo se později, že výrobní ředitel ZVIL vyslal škodovácké hasiče s jeřábem, aby sochu strhli a odvezli do Škodovky. Ještě téže noci byla rozbita a roztavena. …“Díky akademickému sochaři Vladimíru Havlicovi byla samotná socha znovu vyrobena a 28. 10 1991 ( pouze samostatně) a slavnostně odhalena. Na financování pomníku se podíleli skauti, junáci, KPV, Svaz bojovníků za svobodu a PTP.

Postoloprty – Pamětní deska – připomínka útvaru PTP. Deska byla odhalena 11. května 2007 a připomíná budoucím generacím porušování základních lidských práv v totalitním komunistickém režimu. Deska je umístěna v budově hotelu Flamengo. V 50. letech zde byla ubytovna pétépáků pod jménem Moskva.Text na desce:“ Nezapomínejme, že v letech 1950 až 1954 byli nuceni vykonávat těžkou manuelní práci při stavbě letiště v Žatci také příslušníci pomocných technických praporů – ČLA pro tehdejší komunistický režim politicky nespolehliví. Tři roty 59. PTP byly umístěny zde v Postoloprtech v různých objektech a také bývalém hotelu Moskva – dnes Flamengo“

Povážská Bystrica – Pamětní deska obětím Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací je umístěna na budově sídla Okresního klubu PTP ve Hviezdoslavově ulici z iniciativy předsedy Slovenského svazu PTP-VTNP Povážská Bystrica bratra Vasila Dudáka

Praha - Bohoslovecká fakulta Dejvice – Pamětní deska nese tento text“ Památce kněží a bohoslovců, kteří byli nasazeni v letech 1949 – 1954 v době totality do Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací“

Praha – hotel Internacional Dejvice – Jednání o možnosti umístění pamětní desky v budově hotelu bylo složité vzhledem k majetkovým vztahům (ČR - , Rakousko; Eichler, Máčala).. Desku zhotovila firma pro zpracování kamene ve Zlonicích (Šrajbrová).
Pamětní deska byla odhalena 20. 9. 2010. Text : „Na stavbě tohoto hotelu byli v letech 1952 až 1954 nasazeni komunistickým režimem pronásledovaní příslušníci Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací Svaz PTP – VTNP v ČR“
Konečná instalace v prostorách hotelu byla bohužel majitelem hotelu zamítnuta.

Praha - Ústřední vojenská nemocnice – Památní deska podle návrhu Ing. Arch. J. Krále byla odhalena 18. 8. 2009 za účasti ředitele nemocnice Štefana Brunclíka, emeritního biskupa Th. Dr. Josefa Koukla, zástupců presidentské kanceláře, náměstka ministra obrany Ing. F. Padělka , vrcholných zástupců PTP-VTNP, několika desítek pétépáků a zaměstnanců nemocnice. Památník tvoří jednoduchý monolit připomínající knihu z vyztuženého betonu s použitím hrubší frakce dvoubarevné drti, která imituje žulu. Ve výši očí jsou osazeny dvě desky z bronzu. Text na desce:„Památce příslušníků PTP - VTNP pomocných technických praporů vojenských táborů nucené práce, kteří se v době totality v letech 1950 – 1954 podíleli na výstavbě Ústřední vojenské nemocnice“), pravá pak konkrétně informuje o vztahu 51. PTP k nemocnici.
Přístupová plocha od pěší cesty ze dvora nemocnice je vydlážděna betonovými dlaždicemi běžného formátu do pískového lože. Text: „ Památce příslušníků PTP – pomocných technických praporů- vojenských nucených prací, kteří se v době totality vletech 1950 – 1954 podíleli na výstavbě Ústřední vojenské nemocnice“


Praha – sportovní areál Juliska, Dejvice - Deska byla odhalena 28. 6. 2011, umístěna na budově plaveckého stadionu a tělocvičny. Mramorová deska má tento text:“ Památce příslušníků Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací, kteří byli v letech 1952 – 1954 nasazeni komunistickým režimem na výstavbu tohoto areálu“. Úvodní projev měl JUDr. Jan Decker, který zakončil těmito slovy: „ Mramorová deska na Dukle – Julisce snad přežije minulé i dnešní potenciální katy demokracie a přispěje k tomu, že zůstanou trvale v úctě národa ti, kteří již před šedesáti lety stát a společnost bránili.“
Odhalenou desku požehnal ThLic. Jordán Jaromír Vinklář OP, řeholník,, sám příslušník PTP. Odhalení desky se zúčastnili ředitel Armádního sportovního centra s čelnými pracovníky centra, zástupci ministerstva obrany, společenských organizací, příslušníci 51. PTP a další hosté.

Přerov - Podnět ke zpracování desky podalo KPV, PTP ČR, Vojenské sdružení rehabilitovaných a Klub angažovaných nestraníků..Pamětní deska obětem komunistické zvůle.Bronzová deska nese tento text:“ Odpor občanů proti zločinnému komunistickému režimu byl legitimní, spravedlivý a hodný úcty. Obdiv všem, kteří neztratili tvář … Památce obětí v letech1948 – 1989. Přerov 17. listopadu 2004.“Obsah textu na desce odsouhlasili radní i přes připomínky dvou členů zastupujících KSČM v zastupitelstvu.

Příbram – Lešetice – Památník Vojna – Pojmenování Vojna – Muzeum obětí komunismu při hornickém muzeu v Příbrami dostal podle nedalekého vrchu Vojna, na jehož úpatí se nachází. Jedná se o muzejní expozice věnované obětem komunismu. Nachází se asi 5 km jihovýchodně od Příbrami. Tábor byl vybudován v letech 1947 – 1949 německými válečnými zajatci. Po odchodu válečných zajatců plnil tábor účel tábora nucených prací pro politické vězně při těžbě uranové rudy. Od roku 1951 do roku 1961 byl tábor používán jako vězeňské zařízení. V roce 1952 bylo zde umístěno 719 vězňů a později dokonce 1517 potrestaných. Vletech 1961 – 21000 využívala areál armáda..V lednu 1991 byl areál vyhlášen kulturní památkou a zpřístupněn veřejnosti. Současný muzejní areál je možné si prohlédnout po třech trasách. A – areál tábora, B – URAN V Českých dějinách a c –orbis pictus Europa
Památník je častým cílem zájezdů členů Okresních klubů Svazu PTP - VTNP

Smečno u Kladna – Pamětní deska 57. PTP. Žulová deska je umístěna v bývalých kasárnách s tímto textem: „Památce vojáků 57. Pomocného technického praporu vojenských táborů nucených prací, kteří v době totalitního režimu fárali v letech 1950-1955 v kladenských dolech. Pro příští generace národa věnovali roku 2000 členové 57. PTP.“
Deska byla odhalena v červnu 2000 při vzpomínkovém zasedání za účasti 200 pétépáků K realizaci K realizaci pamětní desky museli mít organizátoři souhlas 23 institucí. Důvod potíží: na mnoha úřadech seděli stále komunisté Při příležitosti odhalení desky pontifikální mši svatou celebroval Th.Dr Josef Koukl, biskup litoměřický. Ten nad deskou mimo jiné řekl, že žula je symbolem tvrdosti. Koncelebranty byli dva „uhelní“ pétépáci Jindra a Kuvert, zpíval sbor Svaté Cecilie z Kladna – Rozdělova. Na závěr slavnosti byli všichni zájemci na ty šachty, kde před padesáti lety fárali.

Sušice- Pamětní deska byla odhalena 17. 11. 2003. Text:“Na paměť občanů Sušicka, kteří v letech 1948 – 1989 vinou komunistického režimu zahynuli nebo byli pronásledováni věnuje město Sušice – Svaz PTP – VTNP - Konfederace politických vězňů“ Deska je umístěna na pomníku padlým z let 1914 – 1918. Deska byla odhalena přes tvrdý odpor KSČM v zastupitelstvu města, několika občanů města a bývalých pohraničníků – lampasáků.
Iniciátorem pamětní desky byl Jan Janoušek z OK Klatovy. Přestože k žádosti byl přiložen i seznam osob , kteří byli komunistickým režimem postiženi vystoupili proti instalaci pamětní desky oficielně zastupitelé KSČM s tvrzením, že nikdo v té době na Sušicku nezahynul a bylo by lépe využít finančních prostředků neúpravu zeleně a zvýšení počtu odpadkových košů, opravy chodníků a rozvoj tělovýchovy, Po slyšení architekta Ing. Lejska bylo rozhodnuto o umístění desky. Odhalení se uskutečnilo k 17. listopadu 2003 po vytrvalém úsilí předsedy Okresního klubu PTP Klatovy bratrem MUDr. Oldřicha Richtera za obrovské účasti sušických občanů.

Svatá Dobrotivá – pomník z kamenné sestavy s označením čísla útvaru a bronzové pamětní desky, kterou navrhl bratr architekt Rathouský. Památník byl odhalen za účasti více jak 300 pétépáků v samém středu Brd nad vesničkou Zaječov dne 4. října 2001 náměstkem ministra obrany pan Jehlík. Slavnostního odhalení desky se účastnila početná skupina oficiálních hostů. Text na desce: „Zde stál na počátku druhé světové války soustřeďovací a vězeňský tábor. V roce 1950 byl rozšířen a umístěn v něm 52. Pomocný technický prapor. Táborem prošli tisíce mladých občanů, kteří byli komunistickým režimem označeni za nepřátele a pod záminkou vojenské služby internováni a nuceni k těžkým a nebezpečným pracím. Na paměť budoucím generacím postavili pomník v roce 2000 vojenské lesy ve spolupráci se Svazem VTNP - PTP

Stříbro – Pamětní deska je umístěna na hlavní bráně kasáren ve Stříbře. Odhalení památní desky 52. praporu PTP: „V upomínku na roky 1950-1954, kdy zdejší kasárna a sídliště spoluvytvářeli politicky nespolehliví vojáci-pétépáci.“Věnuje město Stříbro.“
Druhá verze: „V upomínku na roky 1950-1954, kdy zdejší kasárna a sídliště spoluvytvářeli politicky nespolehliví vojáci-pétépáci 52. Pomocného technického praporu. Věnuje město Stříbro.“ Při horní straně desky vlevo znak Stříbra, vpravo znak PTP.

Žilina – Pomník slovenským pétépákům. Odhalení se konalo k 60. výročí PTP 24. 9. 2010. V krásném Sadu na Studničkách. Byl pořízen nákladem kolem 10.000 eur s přispěním města, žilinského kraje, ministerstva obrany a členů PTP. Jedná se o první památník – pomník věnovaný dvaceti tisícům slovenských pétépáků. Odhalení pomníku se za ČR zúčastnili Vladimír Lopaťuk, František Možný, Jiří Růžička, Václav Křišťan, Otto Mazur a Jaroslav Miller.


Při zpracování Přehledu památníků byly použity tyto hlavní prameny:
Zpravodaj PTP č . 1 -85/, Seznam literatury v knihovně PTP, Seznam literatury zpracovaný J. R., internet,Stálá výstava PTP – VTNP, Brandýs nad Labem, fotografie a záznamy poskytnuté více jak 30 členy PTP - VTNP v soukromém ( osobním) styku, KPV, Post bellum, Demokratický klub, Libri prohibity, Člověk v tísni,ÚSTR,Historický vojenský ústav, Paměť národa, a další/
Zvláštní poděkování také patří řadě pétépáků, kteří mají mimořádnou zásluhu na zpřesňování, opravách a úpravách předkládaného přehledu... Zvlášť rád vzpomenu bratra Jiřího Růžičku, Dr. Jana Deckera.

Sv. Dobrotivá

pomník z kamenné sestavy s označením čísla útvaru a bronzové pamětní desky, kterou navrhl bratr architekt Rathouský. Památník byl odhalen za účasti více jak 300 pétépáků v samém středu Brd nad vesničkou Zaječov dne 4. října 2001 náměstkem ministra obrany pan Jehlík. Slavnostního odhalení desky se účastnila početná skupina oficiálních hostů. Text na desce: „Zde stál na počátku druhé světové války soustřeďovací a vězeňský tábor. V roce 1950 byl rozšířen a umístěn v něm 52. Pomocný technický prapor. Táborem prošli tisíce mladých občanů, kteří byli komunistickým režimem označeni za nepřátele a pod záminkou vojenské služby internováni a nuceni k těžkým a nebezpečným pracím. Na paměť budoucím generacím postavili pomník v roce 2000 vojenské lesy ve spolupráci se Svazem VTNP - PTP

Libavá - náměstí a památník 53 PTP.

Památník je vystaven na náměstí a tvoří jej dva rulové kvádry (pomník z kamenné soustavy), z nichž pravý má označení 53 PTP. Při spodní části obou kvádrů je umístěna deska s tímto textem: „ Na památku založení 53. PTP v městě Libavá věnuje k trvalé upomínce na dobu komunistické totality“.
Vlevo dole: Postaveno v roce 2002. Vpravo dole : Svaz VTNP – PTP“
Každoročně se v první polovině roku schází u památníku v hojném počtu pétépáci s rodinnými příslušníky a zástupci veřejných a státních orgánů k uctění památky příslušníků 53. praporu PTP.

Pomník zastřeleného Františka Niedermertla
a obětem PTP v Mostě, kterého 10. května 1952 v Mostě zastřelili komunistické bezpečnostní síly při potlačování obhájců lidských práv. Niedermertl musel proti své vůli žít v lágru a těžce pracovat jako protistátní živel pod dohledem armády.

Kroměříž

Památník příslušníkům Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací

Památník příslušníkům pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací s emblémem PTP a plastikou bezhlavého lidského torza symbolizující oběti nucených prací nazvanou Přesvědčení jejíž autorkou je ak. sochařka Otilie Šuterová-Demelová byl odhalen 11. května 2002.

Nápis:
NEDOPUSŤME ZAPOMENOUT / V LETECH 1948/1954 BYLO INTERNOVÁNO / 40.000 ČESKOSLOVENSKÝCH MUŽŮ / PRO SVÉ PŘESVĚDČENÍ, TOUHU PO SVOBODĚ / A PRAVDĚ V TÁBORECH PTP/VTNP //

Památník PTP-VTNP ( Památník obětem totalitního režimu). Autorkou plastiky na Památníku i podstavce je akademická sochařka Otylie Šutrová-Demelová. Tato plastika je z poštorecké glazurované kameniny. Vztyčené ruce symbolizují pevnost a sílu pronásledovaných. Mimořádnou zásluhu na vybudování památníku měl bratr O. Mazur z Klubu PTP Kroměříž. Památník je umístěn na Husově náměstí před okresním úřadem v Kroměříži. Na mramorovém podstavci je pod plastikou znak PTP a deska s tímto textem : „ Nedopusťme zapomenout. V letech 1948-1954 bylo internováno 40. 000 československých mužů pro své přesvědčení,touhu po svobodě a pravdě v táborech PTV – VTNP“ U památníku se každoročně schází pétépáci z celé republiky k uctění památky již zesnulých kamarádů. Setkání se účastní řada přizvaných hostů z ministerstva národní obrany, lidosprávy , zástupců vedení PTP a desítkami pétépáků s manželkami, popřípadě vdovami po pétépácích.
Paní Otylie Šterová – Demlová ještě v roce 2009 vzpomíná, co ji k vytvoření plastiky inspirovalo (zkráceno) : „ …Jak to mezi muži bývá, padla řeč i na to, kde sloužili na vojně. K oboustrannému překvapení zjistili, že oba (Otta Mazur – galerista a Branko Czuberka – emigrant) byli u PTP . Asi po půl roce mi pan Mazur telefonoval, abych vyřídila mému známému pozvání k setkání „pétépáků“ do Kroměříže. …Bylo to v chladném lednovém dni a já jsem počítala s tím, že se mezitím podívám do města. Přítomní mě ale přemluvili, ať setrvám s nimi, že nemusím odcházet. Mezi členy jsem vycítila vzájemnou družnost, až bratrskou, přestože jak bylo zřejmé nesloužili v jednom místě. Když se ujal slova pan Vladimír Lopaťuk, předseda PTP, v celé šíři se mi otevřely oči. Musím přiznat, že historie PTP mi do té doby nebyla detailněji známa a najednou jsem se v plné šíři dozvěděla, kdo všechno byl stíhán jako politicky nespolehlivý. Byla to pro mě velmi poučná chvíle strávená v příjemném lidském společenství. Po čase při jednom rozhovoru v galerii se mi pan Mazur zmínil, že by byl rád kdyby v Kroměříži mohl být vybudován pomník PTP a zda bych neměla nějakou představu. Slíbila jsem, že o tom pouvažuji. K posouzení jsem přinesla dvě plastiky a pan Mazur přizval Ing. Karla Janečka a společně nad nimi uvažovali. Měla jsem celkem konkrétní představu jak jeden z návrhů zvětšit a motiv rukou vyjádřit v pevném gestu tohoto Přesvědčení. Realizovala jsem plastiku , uvažovala i o tvaru podstavce - soklu a jeho vypnutí, korespondujícím s půdorysem budovy. I při jeho útlosti z profilu je uvnitř zabudována schránka na uložení pamětních listin. Tak se idea ohledně vzniku stala realitou…

Brandýs nad Labem – zámek

Stálá výstava o Pomocných technických praporech – vojenských táborech nucených prací a komunistických zločinech z padesátých let

Několik slov úvodem:
Uspořádat první výstavu o PTP vznikla V Českém Krumlově z iniciativy a zásluhou tehdejšího předsedy Okresního klubu v Českém Krumlově bratra Ing. Karla Podruha, který ji uskutečnil v tamním muzeu již v roce 1992 a tamtéž zopakoval po deseti letech v roce 2002. Později byly tyto kompletní panely převezeny do zámku v Brandýse nad Labem, kde se dílem staly součástí již vybudované výstavy PTP a zčásti základem deseti putovních výstavních panelů, které byly převáženy na jednotlivé Okresní kluby PTP. Již v roce 1997 Dr. Holec společně s Jiřím Růžičkou zajistili velmi úspěšnou výstavu o PTP V Praze v Clam-Galassově paláci. I tyto exponáty se staly součástí nově budované stálé výstavy v Brandýse nad Labem. Ta, bohužel, neměla dlouhého trvání z důvodů adaptace výstavní místnosti. Následně byly získány větší a lepší zámecké prostory, avšak v třetím patře zámku.. Tam byla výstava pracně přemístěna a doplněna novými exponáty. V roce 2001 uspořádal osvědčený kolektiv PTP novou výstavu o komunistických zločinech v padesátých letech v brandýském muzeu. (vernisáž 27. 7. – 27. 8. 2006), kde byly dokumenty PTP presentovány jako jedna z ukázek existence komunistických zločinů. Exponáty byly poté kompletně převezeny do zámku a staly se součástí Stálé výstavy. Později byly tyto panely převezeny do zámku v Brandýse nad Labem,kde se zakládá „Stálá výstava Pomocných technických táborů – vojenských táborů nucených prací“ a komunistických zločinů padesátých let.Výstava vzniká za spolupráce bratrů, Dr. Holce, Vincourka, Dr. Kůly,Jiřího Růžičky a Jiřího Junka z Brandýsa. Výstava byla otevřena vernisáží 13. 6. 2007 jako ojedinělý čin v celé České republice. Do jednoho celku byly skloubeny všechny formy komunistické represe vůči politicky nespolehlivým občanům 50. let minulého století. Vystavené exponáty obsahovaly též materiály z výstavy „Zločiny komunismu 50. let“ a exponáty z třetí výstavy“Internační formy politické persekuce“.

Výstavu zahájil duchovní otec výstav Dr. František Holec a Jiří Růžička, dlouholetý předseda Českého svazu PTP a člen Ústřední rady Svazu PTP – vojenských táborů nucené práce. K obsahu výstavy byl vydán poučný „ Průvodce výstavou PTP“. Rovněž byla zpracována Pozvánka na stálou výstavu… se základními informacemi pro návštěvníky.
Výstava je instalována ve 3. patře brandýského zámku. Hlavní zásluhu na shromažďování , uspořádání a (příležitostném vystavování exponátů, dokumentů, fotografií, a artefaktů a historických exponátů závisela na časových možnostech a dobré vůli dobrovolných spolupracovníků.
Mimořádnou zásluhu na dlouholeté existenci Stálé výstavy měla a má zejména skupina obětavých pétépáků - členů Dokumentační komise Svazu PTP-VTNP ČR ( bratři Dr. Holec, Ing.Josef Gabrhel, Jaroslav Gabriel, Drobílek a Jiří Růžička ), kteří začali intenzivně pod vedením PH.Dr. Františka Holce pracovat již od roku 1994. Později se okruh spolupracovníků rozšířil o Jiřího Junka, Jaroslava Kůlu, Otu Vítovského, Františka Doležala, Františka Máčalu a Václava Zárubu. Přes různé provozní obtíže ( vytopení po bouřce, zřícení stropu) byla výstava znovu obnovena a doplněna.
V prvních letech řídil kompozici výstavy bratr Dr. Holec společně s br. Růžičkou. Po onemocnění bratra. Holce přešla tato činnost na J. Růžičku a Jiřího Junka. Postupně se na pracích nezištně a dobrovolně podíleli bratři Kůla, Vítovský, Krása, Doležal, Ing. Máčala a Záruba, z nichž někteří, bohužel, již zemřeli nebo jim jejich zdravotní stav neumožňuje se prací účastnit.
Dokumentační komise do dnešní doby zajišťovala tři souborné výstavy a má také velkou zásluhu na zpracování vzpomínek příslušníků PTP-VTNP vydaných ve dvoudílné publikaci pod názvem Hořké vzpomínání.
V současné době zahrnuje výstava kolem 1 000 kusů exponátů a artefaktů na ploše cca 200 m čtverečních. Před rokem 2010 byla výstava se souhlasem Konfederace politických vězňů rozšířena o dokumenty o komunistických zločinech v padesátých letech minulého století.
Exponáty Stálé výstavy byly již součástí řady samostatných výstav v Praze (Clam – Gallasův palác), Brně, Olomouci, Ostravě, Brandýse nad Labem , Olomouci, Žďáru nad Sázavou, Kralupech nad Vltavou a jinde.

Současné době (2012) byla podepsána dohoda s městem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, Ústavem pro studium totalitních režimů a Svazem PTP – VTNP o přemístění výstavy do větších prostor v jiném křídle zámku, kde by měla trvale sloužit pro studenty , učitele a veřejnost nejen jako výstava o komunistických zločinech ale i jako audio a video studio znalostí o historii padesátých let minulého století. Očekává se tedy ještě jedno náročné stěhování, které budou zajišťovat pravděpodobně již jen dva poslední pétépáčtí „Mohykáni“ – bratři Jiří Růžička a Jiří Junek.

Poznámka: PhDr. František Holec se narodil 26. 10. 1925, zemřel 1. 4. 2011; smuteční projev při posledním rozloučení přednesl Jiří Růžička.

Pomník 53. praporu PTP

Památník je vystaven na náměstí a tvoří jej dva rulové kvádry (pomník z kamenné soustavy), z nichž pravý má označení 53 PTP. Při spodní části obou kvádrů je umístěna deska s tímto textem: „ Na památku založení 53. PTP v městě Libavá věnuje k trvalé upomínce na dobu komunistické totality“.

Vlevo dole: Postaveno v roce 2002.
Vpravo dole : Svaz VTNP – PTP“

Každoročně se v první polovině roku schází u památníku v hojném počtu pétépáci s rodinnými příslušníky a zástupci veřejných a státních orgánů k uctění památky příslušníků 53. praporu PTP.

Pamětní deska příslušníkům 52. pomocného technického praporu ve Stříbře

Terrazzová deska s rytým textem a znaky města Stříbra a PTP v horní části je umístěna na vstupní bráně do objektu bývalých kasáren ve Stříbře.
Odhalena byla dne 6. května 2008. Iniciátorem vzniku desky byl pan Igor Karen, bývalý příslušník PTP.
Investorem bylo město Stříbro.

Nápis:
V UPOMÍNKU NA ROKY 1950–1954, / KDY ZDEJŠÍ KASÁRNA A SÍDLIŠTĚ / SPOLUVYTVÁŘELI „POLITICKY NESPOLEHLIVÍ VOJÁCI-PÉTÉPÁCI“ /52. PTP/ POMOCNÉHO TECHNICKÉHO PRAPORU / VĚNUJE MĚSTO STŘÍBRO //

Pamětní deska PTP v Hradci Králové.

Pamětní deska 61. PTP Rumburky byla odhalena 5. 10. 1996 na budově mateřské školky.Text:“ Zde sloužili nespolehliví vojáci-pétépáci 61. praporu PTP. V horní části desky znaky lipového listu a uprostřed s erbem Hradce Králové. Na desce je tento text: “V upomínku na léta 1951 – 1953, kdy sídliště Orlická kotlina a další stavby v Hradci Králové spoluvytvářeli politicky nespolehliví vojáci – pétépáci 61. praporu PTP – VTNP“. Deska má v horních rozích po jednom lipovém listu a uprostřed znak města Hradce

Pomník pomocným technickým praporům v Karviné

Pomník pomocným technickým praporům, jehož autorem je Borek Bayer, byl odhalen 23. května 1998.

Pomník byl vysvěcen ostravsko-opavským biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkoviczem.
Pomocné technické prapory (PTP) též označované jako Vojenské tábory nucené práce (VTNP v analogii k civilním táborům nucených prací – TNP, představují jednu z forem mimosoudních represí komunistického režimu v armádě v 50. letech. Byly to zvláštní vojenské jednotky vznikající od září 1950. Výběr mužů do PTP probíhal na základě osobních, politických a sociálních hledisek, posuzujících brance i jejich příbuzné. Do PTP byli zařazováni politicky nespolehliví branci, ale i starší muži, např. kněží (byli organizováni ve zvláštních záložních „farářských“ či „kněžských“ rotách) či příslušníci zahraničních jednotek z druhé světové války postavení po únoru 1948 pro politickou nespolehlivost mimo aktivní službu, současně ale významnou část mužstva PTP tvořili lidé hodnocení jako politicky spolehliví, ale povoláním například horníci. Dalším způsobem jak naplnit stavy PTP byla od roku 1951 tzv. mimořádná vojenská cvičení, kdy byly do PTP na neurčito (obvykle dva a více roků) povolávány „nespolehlivé“ osoby mezi ve věku mezi 18 a 60 lety. Tímto způsobem byli do PTP povoláni i lidé propuštění z rušených TNP. Smyslem PTP, které byly děleny na lehké a těžké, když lehké PTP byly určeny zejména pro stavební práce, zatímco těžké (báňské) PTP pracovaly při těžbě v povrchových i hlubinných dolech, tedy byla izolace politicky nespolehlivých osob mimo běžné armádní útvary a využití jejich pracovní síly na těžké fyzické práce pro armádu (stavba vojenských objektů, práce ve vojenských lesích a kamenolomech) a národní hospodářství. Po politických změnách v roce 1953 a na nátlak mezinárodních organizací byly PTP od podzimu téhož roku do jara 1954 postupně zrušeny.
Nápis: „VĚNOVÁNO PAMÁTCE VOJENSKÝCH TÁBORŮ NUCENÝCH PRACÍ „

Pomník PTP - Sv. Dobrotivá.

Pomník z kamenné sestavy s označením čísla útvaru a bronzové pamětní desky, kterou navrhl bratr architekt Rathouský. Památník byl odhalen za účasti více jak 300 pétépáků v samém středu Brd nad vesničkou Zaječov dne 4. října 2001 náměstkem ministra obrany pan Jehlík. Slavnostního odhalení desky se účastnila početná skupina oficiálních hostů. Text na desce: „Zde stál na počátku druhé světové války soustřeďovací a vězeňský tábor. V roce 1950 byl rozšířen a umístěn v něm 52. Pomocný technický prapor. Táborem prošli tisíce mladých občanů, kteří byli komunistickým režimem označeni za nepřátele a pod záminkou vojenské služby internováni a nuceni k těžkým a nebezpečným pracím. Na paměť budoucím generacím postavili pomník v roce 2000 vojenské lesy ve spolupráci se Svazem VTNP - PTP

Pamětní deska v Sušicích.

Pamětní deska byla odhalena 17. 11. 2003. Text:“Na paměť občanů Sušicka, kteří v letech 1948 – 1989 vinou komunistického režimu zahynuli nebo byli pronásledováni věnuje město Sušice – Svaz PTP – VTNP - Konfederace politických vězňů“ Deska je umístěna na pomníku padlým z let 1914 – 1918. Deska byla odhalena přes tvrdý odpor KSČM v zastupitelstvu města, několika občanů města a bývalých pohraničníků – lampasáků.
Iniciátorem pamětní desky byl Jan Janoušek z OK Klatovy. Přestože k žádosti byl přiložen i seznam osob , kteří byli komunistickým režimem postiženi vystoupili proti instalaci pamětní desky oficielně zastupitelé KSČM s tvrzením, že nikdo v té době na Sušicku nezahynul a bylo by lépe využít finančních prostředků neúpravu zeleně a zvýšení počtu odpadkových košů, opravy chodníků a rozvoj tělovýchovy, Po slyšení architekta Ing. Lejska bylo rozhodnuto o umístění desky. Odhalení se uskutečnilo k 17. listopadu 2003 po vytrvalém úsilí předsedy Okresního klubu PTP Klatovy bratrem MUDr. Oldřicha Richtera za obrovské účasti sušických občanů.

Hradec Králové - Orlická kotlina –Pamětní deska 61. PTP Rumburky byla odhalena 5. 10. 1996 na budově mateřské školky.Text:“ Zde sloužili nespolehliví vojáci-pétépáci 61. praporu PTP. V horní části desky znaky lipového listu a uprostřed s erbem Hradce Králové. Na desce je tento text: “V upomínku na léta 1951 – 1953, kdy sídliště Orlická kotlina a další stavby v Hradci Králové spoluvytvářeli politicky nespolehliví vojáci – pétépáci 61. praporu PTP – VTNP“. Deska má v horních rozích po jednom lipovém listu a uprostřed znak města Hradce

Památník odboje Ostrava

Ostrava - Karviná – památník příslušníků PTP. Dar pétépáků z Českých Budějovic. Autorem je brněnský sochař Bauer Na betonové plošině je umístěn mramorový bílý kvádr a na něm umělecké moderní vyjádření práce v dolech s užívaným nářadím. Na toto zobrazení navazuje časový údaj 1948 - 1954. Pomník byl odhalen 23. 5. 1998.

Ostrava-Radvanice – Památník příslušníků PTP - památník horníků a pétépáků dolu Ludvík. Deska má tři znaky: hornický, Radvanic a PTP. V letech 1914-1992 byl na území Radvanic černý uhelný důl Ludvík-Jáma. Mezi pétépáky, kteří na dole pracovali byli v letech 1951-1954 příslušníci 3. a 4. roty PTP-VTNP. Desku vytvořil kamenický mistr z Radvanic pan V. Prokeš. Text: „Spojí-li se lidská hloupost s totální mocí vznikají zrůdnosti, nedopusť tuto kombinaci“. Vojenskými hornickými tábory nucených prací – PTP – na Ostravsku prošlo v letech 1949 – 1954 na 15 000 mladých mužů pro tzv. politickou nespolehlivost“.

Pomník příslušníkům Pomocných technických praporů a Strom milénia

Pomník tvoří kamenný blok s rytým textem a „Strom milénia“ – dub bělokorý. Vysazení stromu s odhalením pomníku se uskutečnilo dne 11. května 2001 v Podzámecké zahradě. Iniciátory vytvoření pomníku a zasazení stromu byli bývalí příslušníci PTP pánové Otto Mazur, J. Andrýsek, J. Janeček, a F. Vaníček.

Nápis:
STROM MILÉNIA / ZASAZEN NA PAMÁTKU / TISÍCŮ PŘÍSLUŠNÍKŮ PTP / INTERNOVANÝCH / KOMUNISTICKOU TOTALITOU / VE VOJENSKÝCH TÁBORECH / NUCENÝCH PRACÍ / NEZAPOMÍNÁME / MĚSTO KROMĚŘÍŽ SVAZ PTP //

Uherské Hradiště
Pomník politickým vězňům

Pomník věnovaný všem politickým vězňům z regionu, kteří byli popraveni, zemřeli ve vězení či byli zastřeleni při zatýkání, byl odhalen 9. října 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů, za účasti zástupců města, místní vojenské posádky a dalších hostí. Komemoruje především členy odbojových skupin Světlana a Hory Hostýnské. Pomník v podobě prosté náhrobní desky byl realizován z iniciativy Miroslava Minkse, předsedy pobočky Konfederace politických vězňů v Uherském Hradišti. Je situován u budovy bývalého soudu a k ní přiléhajícím traktům bývalé věznice. Nápis na pomníku obsahuje několik nepřesností, které jsou dány mj. i dobovým stavem poznání.
Nezákonné vyšetřovací metody z 50. let v Uherském Hradišti jsou jedním z nejvíce medializovaných případů vyšetřování zločinů komunistického režimu, v jehož rámci byli obviněni tři příslušníci velitelství Státní bezpečnosti. Vedle násilí, odpírání spánku a psychického týrání šlo také o pověstné mučení elektrickými šoky – střídavé zavádění elektrického proudu do kovové vložky v botách oběti. Případ má politické konotace, neboť jedním z tehdejších vyšetřovatelů byl Alois Grebeníček, otec Miroslava Grebeníčka, poslance a v letech 1993–2005 předsedy Komunistické strany Čech a Moravy. Bývalý vyšetřovatel Státní bezpečnosti byl v roce 1994 obžalován z mučení politických vězňů. K soudu se pro nemoc nedostavoval a zemřel v jeho průběhu v roce 2003. Po jeho smrti bylo trestní stíhání zastaveno.
Po roce 1948 bylo v Uherském Hradišti vykonáno pět poprav členů Světlany [viz Horní Lideč, Střelná, Vsetín, Valašské Klobouky, Božice], a to 24. října 1950 (Janošík, Lenhard, Mana) a 27. dubna 1951 (Šimara, Zámečník). Další odbojáři ze Světlany byli popraveni v Brně (bratři Daňkové a Jaromír Vrba), členové Hor Hostýnských [viz Svatý Hostýn] v Praze na Pankráci (Bakala, Čuba, Pospíšil, Rajnoch). Pomník dále připomíná odsouzené k trestu smrti v regionálních politických procesech – ve Vsetíně (Ludvík Fajkus [viz Vsetín]), v Hodoníně (Jaroslav Vetejška [viz Dolní Bojanovice]), v Kyjově (František Dvořák, viz dále) a v Uherském Hradišti (Tomáš Rumíšek, viz dále).
Odbojová činnost skupiny BOZ-38, kterou v Hodoníně a okolí zformoval bývalý strážmistr protektorátního četnictva a vojenský zběh František Dvořák, se soustřeďovala především na vlastní ozbrojování. Za tímto účelem plánovala (a v několika případech i realizovala) útoky na stanice Sboru národní bezpečnosti. K vrcholnému a spektakulárnímu protirežimnímu vystoupení došlo 19. června 1949 ve vesnici Archlebov, kde Dvořák a jeho společníci vyhlásili místním rozhlasem „stanné právo“ – akce se zúčastnili v armádních uniformách – a zajali místního předsedu KSČ (než jej propustili, strhli mu stranický odznak a o své „návštěvě“ pořídili zápis do stranické legitimace). Brzy poté byla skupina infiltrována Státní bezpečností, mj. Jaroslavem Turečkem, který stejně jako v případě Světlany sehrál úlohu agenta francouzské tajné služby, a údajně také Aloisem Dyčkou [viz Dolní Bojanovice]. Při provokační akci (mělo jít o pumovou destrukci muniční továrny na Vsetínsku) byli členové skupiny zatčeni a vyšetřováni v Uherském Hradišti. Soud s 15 obviněnými proběhl v neveřejném procesu 26.–30. června 1950. Státní soud Brno v něm vynesl absolutní trest pro Františka Dvořáka.
29. března 1949 byl v obci Javorník zastřelen místní učitel, předseda KSČ a místopředseda MNV Jan Benada (nar. 1910). V souvislosti s vraždou byli mj. vyšetřováni Tomáš Rumíšek a Josef Švardala (nar. 1908), kteří byli agilním funkcionářem existenčně ohrožováni. Benada měl spory i s dalšími obyvateli obce (do Javorníku se přistěhoval ze Slovenska v roce 1938 a podle všeho zde nebyl dobře přijat), které řešil z pozice moci. Vykonával národního správce palírny, která byla po únoru 1948 Švardalovi znárodněna, a prosazoval, aby kovárna Tomáše Rumíška byla zabrána pro opravnu traktorů, oběma živnostníkům údajně hrozil, že budou přikázáni do pracovních táborů. Všichni vyšetřovaní byli postupně pro nedostatek důkazů propuštěni. V srpnu 1950 Švardala s manželkou a dvěma syny unesli aerotaxi na lince Piešťany–Karlovy Vary do západního Německa a emigrovali. S cílem dovést vyšetřování do úspěšného konce byl v roce 1951 na stále podezřelého Rumíška nasazen tajný spolupracovník Státní bezpečnosti. Tomu se podařilo z Rumíška vylákat doznání k vraždě a přivést ho na myšlenku utéct za hranice. Rumíšek před fingovaným přechodem, při němž byl v červenci 1952 zatčen, sepsal svou „protistátní činnost“, aby byl „emigrací přijat“. Krajský soud v Uherském Hradišti jej v lednu 1953 odsoudil za velezradu a vraždu k trestu smrti. Výši trestu odůvodnil tím, že Rumíšek nezastřelil Benadu v důsledku osobního nepřátelství, ale že šlo o „politickou vraždu“ funkcionáře, jenž v obci prosazoval socialistické hospodaření. Po zamítnutí odvolání byl trest vykonán v Praze na Pankráci.


Nápis:
OBĚTI KOMUNISMU / ODSOUZENI V UH.HRADIŠTI A POPRAVENI
/ NAROZEN POPRAVEN/
ZIKMUND BAKALA 12.6.1925 4.9.1951
/ JOSEF ČUBA 29.10.1893 4.9.1951
/ ANTONÍN DANĚK 24.4.1927 14.10.1950
/ KAREL DANĚK 24.9.1923 14.10.1950
/ FRANTIŠEK DVOŘÁK 13.10.1923 14.10.1950
/ ZDENĚK FAJKUS 20.7.1925 16.6.1953
/ ANTONÍN JÁNOŠÍK 26.7.1926 23.10.1950
/ RUDOLF LENHARD 12.1.1916 24.10.1950
/ FRANTIŠEK MANA 22.10.1919 24.10.1950
/ MILOSLAV POSPÍŠIL 6.8.1918 4.9.1951
/ VLADIMÍR RAJNOCH 8.3.1925 4.9.1951
/ TOMÁŠ RUMÍŠEK 21.5.1923 6.5.1951
/ ALOIS ŠIMARA 14.3.1921 27.4.1951
/ JAROSLAV VETEJŠKA 14.5.1926 6.9.1950
/ JAROMÍR VRBA 5.7.1920 19.12.1950
/ KAREL ZÁMEČNÍK 8.7.1923 27.4.1951
// UMUČENI A ZEMŘELI VE VĚZENÍ
/ STANISLAV ADAM *22.5.1901 †27.12.1952
/ JAN BORÝSEK *12.4.1907 †21.10.1952
/ JAN KOPEČNÝ *18.5.1884 †10.6.1952
/ JOSEF LESKOVJAN *20.9.1907 †28.5.1951
/ JAROSLAV PIJÁK *17.1.1914 †18.3.1952
/ JAN PLESL *22.12.1898 †21.8.1953
/ ALOIS POHUNEK *22.10.1914 †11.3.1949
/ RUDOLF SACHER *14.6.1911 †8.1.1953
/ ING. ROSTISLAV SOCHOREC *2.7.1900 †19.5.1948
/ JOSEF ŠÁCHOREK *2.12.1926 †27.12.1952
/ KAREL ŠTRBÍK *1.1.1900 †16.9.1950
// ZASTŘELENI:
/ ANTONÍN DANĚK *1.6.1922 † 15.5.1949
/ LUBOMÍR KOVÁŘ *22.3.1934 † 8.3.1954

// ZEMŘELI JSME, ABY NÁROD MOHL SVOBODNĚ ŽÍT //

Slavnostní odhalení pamětní desky PTP v Hradci Králové

Za přítomnosti primátora Města Ing. Otakara Divíška, velitele posádky plk. Sotony, MONs arcibiskupa Karla Otčenáška, dále byli přítomni zástupci magistrátu, místopředseda KPV Zdeněk Kovařík a další hosté a příslušníci bývalého 61. praporu PTP-VTNP.

V průvodních slovech bylo vzpomenuto na padesátá léta minulého století a osudy těch, kteří byli v PTP. Všemi přítomnými bylo řečeno, že deska a další pomníky a památníky musí být, aby se nikdy na minulost v komunistickém režimu nezapomnělo.

Záštitu převzal primátor města Ing. Otakar Divíšek.
Pamětní deska bude připomínat hořkosti padesátých let minulého století, historický dokumentovat dobu nesvobody a dobu účasti detašované jednotky 61. praporu PTP Rumburky na výstavbě sídliště v Hradci Králové.

Zdeněk Kovařík-říjen 2006

Pamětní deska příslušníkům PTP
Umístění : Smečno, ve vstupu do zámku

Nápis :
Památce vojáků 57. pomocného technického praporu vojenských táborů nucených prací, kteří v době totalitního režimu fárali v letech 1950 až 1955 v kladenských dolech.
Pro příští generace národa věnovali roku 2000 členové 57. PTP.

Ostrava
Pomník Vojenským hornickým praporům PTP

Pomník tvoří zděný hranol a na něm umístěná bronzová deska s nápisem, reliéfem rukou – jedna s hornickým kahanem, druhá s okovy s přetrženým okem řetězu a emblémem vojenských hornických táborů nucených prací. Byl odhalen 3. dubna 1997.

Vojenské hornické tábory nucených prací byly klasifikované jako těžké (důlní) pomocné technické prapory. K 1. říjnu 1950 byly vytvořeny čtyři důlní PTP (PTP 55 a 56 v Ostravě, 57 v Kladně a 58 v Mostě, v další fázi ještě PTP 61 v Ostravě. Po reorganizaci v roce 1951 byla zřízena 55. Pomocná technická skupina Ostrava, pod níž patřilo pět technických praporů (I. a V. Orlová, II. a III. Karviná a IV. Radvanice).

Nápis:
SPOJÍ-LI SE LIDSKÁ HLOUPOST / S TOTÁLNÍ MOCÍ / VZNIKAJÍ ZRŮDNOSTI / NEDOPUSŤ TUTO KOMBINACI // VOJENSKÝMI HORNICKÝMI TÁBORY NUCENÝCH PRACÍ-PTP-NA OSTRAVSKU PROŠLO V LETECH 1949-1954 NA 15.000 MLADÝCH MUŽŮ PRO T.ZV. POLITICKOU NESPOLEHLIVOST //

PAMĚTNÍ MÍSTA

Ve Středočeském kraji je možné nalézt přes padesát konkrétních a symbolických připomínek represe prováděné v letech 1948–1989 ve jménu komunistické ideologie i připomínek odporu proti komunistickému režimu. V kraji se nachází autentická místa pracovních táborů na těžbu uranové rudy, jejichž historii spojenou s nucenou prací politických vězňů připomínají Památník Vojna a Muzeum třetího odboje v Příbrami, jež je zároveň i důležitou badatelskou a dokumentační institucí. Na existenci dalších pracovních táborů odkazují pamětní místa v Mořině a ve Svatém Janu pod Skalou stejně jako stálá expozice na zámku v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Pomník příslušníkům 52. PTP v Zaječově a pamětní deska příslušníkům 57. PTP ve Smečně připomínají osudy příslušníků Pomocných technických praporů.
Obětem politických procesů jsou věnována pamětní místa v Berouně, Mělníku a Nymburku. Připomínky na násilnou kolektivizaci lze nalézt v Kamberku, Klukách, Kutlířích, Nymburku a Zvěstově. Na osudy představitelů katolické církve upozorňují pamětní místa v Hrádku u Vlašimi, Paběnicích, Příbrami a Sedlčanech. Různé formy protirežimního odporu, včetně činnosti skupiny bratří Mašínů, jsou spojeny s pamětními místy v Čelákovicích, Chlumu, Kolíně, Obděnicích a Poděbradech. Z dalších míst dedikovaných jednotlivcům, kteří se pokoušeli vzdorovat vládnoucímu režimu, je možné připomenout Beřovice, Mnichovo Hradiště, Nižbor, Rakovník a Slaný. Osoby, které se staly oběťmi nezákonností, mají připomínky v Kutné Hoře, Mělníku a Neratovicích. Několik pamětních míst má v Mělníku a ve svém rodišti ve Všetatech Jan Palach.
Symbolické připomínky obětem komunismu se nacházejí v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Kutné Hoře, Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Ratajích nad Sázavou a Sedleci-Prčicích a symbolická připomínka 17. listopadu 1989 v Krhanicích.

Pamětní deska UVN Praha

Ústřední vojenská nemocnice – Památní deska podle návrhu Ing. Arch. J. Krále byla odhalena 18. 8. 2009 za účasti ředitele nemocnice Štefana Brunclíka, emeritního biskupa Th. Dr. Josefa Koukla, zástupců presidentské kanceláře, náměstka ministra obrany Ing. F. Padělka , vrcholných zástupců PTP-VTNP, několika desítek pétépáků a zaměstnanců nemocnice. Památník tvoří jednoduchý monolit připomínající knihu z vyztuženého betonu s použitím hrubší frakce dvoubarevné drti, která imituje žulu. Ve výši očí jsou osazeny dvě desky z bronzu. Text na desce:„Památce příslušníků PTP - VTNP pomocných technických praporů vojenských táborů nucené práce, kteří se v době totality v letech 1950 – 1954 podíleli na výstavbě Ústřední vojenské nemocnice“), pravá pak konkrétně informuje o vztahu 51. PTP k nemocnici.
Přístupová plocha od pěší cesty ze dvora nemocnice je vydlážděna betonovými dlaždicemi běžného formátu do pískového lože. Text: „ Památce příslušníků PTP – pomocných technických praporů- vojenských nucených prací, kteří se v době totality vletech 1950 – 1954 podíleli na výstavbě Ústřední vojenské nemocnice“

České Budějovice – Pamětní deska pořízena ze sbírky „Pétépáci sobě“, kterou inicioval Okresní klub České Budějovice (přispívali nejen členové, ale i vdovy. Dokonce se na sbírce podíleli i novináři a někteří důstojníci čs. armády. Deska byla odhalena 6. 5. 2010; projevy přednesli Vladimír Lopaťuk a Václav Šulista. Pamětní deska s textem: „ Na památku tisíců mladých mužů z jižních Čech, kteří byli totalitní komunistickou mocí v letech 1950 – 1954 mnohdy se svými otci posláni do Pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací. Zapomínat je nebezpečné! Oblastní rada PTP – VTNP Jižní Čechy k 60. výročí zřízení těchto útvarů“ Deska je umístěna na budově Krajské vojenské správy.
Na téže zdi je umístěna také deska 7 příslušníků dělostřeleckého pluku, kteří byli umučení za druhé světové války.Vzhledem k jejímu katastrofálnímu stavu ji dal českobudějovický klub PTP opravit; u vojenských důchodců nebyl zájem. Tato deska pod názvem Památce popravených, umučených a zemřelých příslušníků dělostřeleckého útvaru (vyjmenováno 7 důstojníků) . Při dolní straně desky je napsáno „Čest budiž jejich památce“

Pamětní deska PTP v Postoprtech.

Pamětní deska – připomínka útvaru PTP. Deska byla odhalena 11. května 2007 a připomíná budoucím generacím porušování základních lidských práv v totalitním komunistickém režimu. Deska je umístěna v budově hotelu Flamengo. V 50. letech zde byla ubytovna pétépáků pod jménem Moskva.Text na desce:“ Nezapomínejme, že v letech 1950 až 1954 byli nuceni vykonávat těžkou manuelní práci při stavbě letiště v Žatci také příslušníci pomocných technických praporů – ČLA pro tehdejší komunistický režim politicky nespolehliví. Tři roty 59. PTP byly umístěny zde v Postoloprtech v různých objektech a také bývalém hotelu Moskva – dnes Flamengo“

Odhalení pomníčku v Kroměříži.

Památník PTP-VTNP ( Památník obětem totalitního režimu). Autorkou plastiky na Památníku i podstavce je akademická sochařka Otylie Šutrová-Demelová. Tato plastika je z poštorecké glazurované kameniny. Vztyčené ruce symbolizují pevnost a sílu pronásledovaných. Mimořádnou zásluhu na vybudování památníku měl bratr O. Mazur z Klubu PTP Kroměříž. Památník je umístěn na Husově náměstí před okresním úřadem v Kroměříži. Na mramorovém podstavci je pod plastikou znak PTP a deska s tímto textem : „ Nedopusťme zapomenout. V letech 1948-1954 bylo internováno 40. 000 československých mužů pro své přesvědčení,touhu po svobodě a pravdě v táborech PTV – VTNP“ U památníku se každoročně schází pétépáci z celé republiky k uctění památky již zesnulých kamarádů. Setkání se účastní řada přizvaných hostů z ministerstva národní obrany, lidosprávy , zástupců vedení PTP a desítkami pétépáků s manželkami, popřípadě vdovami po pétépácích.
Paní Otylie Šterová – Demlová ještě v roce 2009 vzpomíná, co ji k vytvoření plastiky inspirovalo (zkráceno) : „ …Jak to mezi muži bývá, padla řeč i na to, kde sloužili na vojně. K oboustrannému překvapení zjistili, že oba (Otta Mazur – galerista a Branko Czuberka – emigrant) byli u PTP . Asi po půl roce mi pan Mazur telefonoval, abych vyřídila mému známému pozvání k setkání „pétépáků“ do Kroměříže. …Bylo to v chladném lednovém dni a já jsem počítala s tím, že se mezitím podívám do města. Přítomní mě ale přemluvili, ať setrvám s nimi, že nemusím odcházet. Mezi členy jsem vycítila vzájemnou družnost, až bratrskou, přestože jak bylo zřejmé nesloužili v jednom místě. Když se ujal slova pan Vladimír Lopaťuk, předseda PTP, v celé šíři se mi otevřely oči. Musím přiznat, že historie PTP mi do té doby nebyla detailněji známa a najednou jsem se v plné šíři dozvěděla, kdo všechno byl stíhán jako politicky nespolehlivý. Byla to pro mě velmi poučná chvíle strávená v příjemném lidském společenství. Po čase při jednom rozhovoru v galerii se mi pan Mazur zmínil, že by byl rád kdyby v Kroměříži mohl být vybudován pomník PTP a zda bych neměla nějakou představu. Slíbila jsem, že o tom pouvažuji. K posouzení jsem přinesla dvě plastiky a pan Mazur přizval Ing. Karla Janečka a společně nad nimi uvažovali. Měla jsem celkem konkrétní představu jak jeden z návrhů zvětšit a motiv rukou vyjádřit v pevném gestu tohoto Přesvědčení. Realizovala jsem plastiku , uvažovala i o tvaru podstavce - soklu a jeho vypnutí, korespondujícím s půdorysem budovy. I při jeho útlosti z profilu je uvnitř zabudována schránka na uložení pamětních listin. Tak se idea ohledně vzniku stala realitou…